Pro klauna

Anotace: ..dopis č. 10...pozn. dopisy jsou psány Klaunovi. odešly tedy ode mne k němu. čili veškerá práva na ně má nyní on. klidně dám potvrdit notářem.

Milý Klaune!
Zdravím Tě z planety Cirk. Fraparatka posbírala plný košík křivulí, však byla taky uslintaná od hlavy k patě z těch jejich ocásků. Nemociatus se pomazlil s Očokolicí a pozval nás k sobě na prý mňamózní svačinku. Když jsem si představila jeho pelichání, moc jsem tedy chuť neměla. Šli jsme všichni, a byl nás pěkný houf. Nikdy jsem u něj nebyla, ale tak krásný domek nikdo nečekal. Vedlo k němu rovné schodiště z bordule - druh borovice - měl šmolkově modrou barvu, střechu z kůží ryb a dveře se smály! Jen nás uviděly otevřely se dokořán. Zaparkovala jsem Ramona, Totemník zůstal sedět u něj, vstoupili jsme. Uvnitř si sedli k velkému stolu a Nemociatus donesl čumndny. Něco na způsob bramboráků. Smažené nekonečno (ležaté osmičky)z plodů čumndnovníku sypané sušeným medem lesních včel. Jé, ty byly tak dobré! Křoupaly mezi zubama jako karlovarské oplatky. Nemociatus si sedl do houpacího křesla, mělo tvar ryby s velkým ocasem, hladil ho a usmíval se. Tedy ten ocas. Rybí. Kdyby se při tom díval na mně, asi bych ho plácla. Dvosmysly jsou často nesmysly. Ale někdy nejsou nesmysly. Dvojsmysly. Myslím, že dvojsmyslně se smát také jde. Ale nesmí to být oplzlosti. Ty jsou k zlosti. Všichni kolem stolu mlaskali, dovnitř svítilo odpolední slunce a Nemociatus začal chrápat. Usnul. Oknem se dovnitř prodralo burácení Ramonových větrů, takže všichni vyskočili včetně Nemociata a hrnuli se ven. Tam stál Bejvoník, nohy měl velké jako sněžnice, očima koulel ze strany na stranu a povídá - přede dvěma dny jsem spolknul klíč. Jediný klíč od truhly.Dnes ho jdu hledat, a všechny hromady mého trusu rozhrabány! Nu - kde je se ptám? Kde je ten klíč od mojí truhly? To se dělá hrabat se v cizím trusu? Styďte se! Všichni se zadívali na Fraparatku a ta zrudla. Zalovila v košíku s křivulemi a vytáhla velký klíč. Promiň, řekla. Nevěděla jsem že je tvůj. Bejvoník se na ní zadíval a zrudnul taky. Láska na první pohled. Zasáhlo nás to jak jsme tam tak stáli. A tak Bejvoník s Fraparatkou si očima vyznávali lásku, než Debronín vypustil pár větrů. Cítili jsme, že naštvaných větrů. Ale to tak bývá. Emoce.
Zase napíšu.
Anděl