Pro klauna

Anotace: Dopis č. 14...

Milý Klaune!
Zdravím tě z planety Cirk. Posmutnělý průvod odcházel od Bejvoníka. Mlčky jsem se rozešli každý domů. Já také. Bydlím pod strání ve staré vydlabané dýni. Jedna místnost to mi stačí. Pokud se ptáš na hygienu..usmívám se...chodím se koupat do tůně nedaleko a mám tam suchý záchod. Když tedy jdeme až na dřeň. Ano - i se srdíčkem na dveřích. Nemiluju dlouhé vysedávání na záchodě. Myslím, že je to ztráta času. Ono sedět s vyšpuleným zadkem a číst si třeba noviny, já teda nevím, ale záleží na tom, co bych četla. No vlastně jsem to nikdy nezkoušela, ale zkoušet to nebudu. Uff..nějak jsem poodešla. Ramona jsem uvázala u svíčkovníku a chtěla zajít dovnitř, když se mi nad hlavou zavlnil vzduch. Zvednu ji, a on tam Ivankaivan, výr. Povídá - Anděli čau, jsi nějak mimo. Vždycky mně vítáš z dálky a dneska nic! Co je, vo co gou? Mávnu rukou - ale nic. Hele, nevíš o nějakým Kujónovi? Potřebuju kout pikle. Ivankaivan se zamyslel a povídá - tak na to si sednu. Snesl se dolů na zem, sedla jsem si k němu do trávy a on říká- tak mi řekni co se děje. Vylíčila jsem mu návštěvu u Bejvoníka a on na to - myslím, že o jednom Kujónovi vím. Bydlí vysoko na skále, místo výtahu používá gumu. Ale jestli chceš, napiš dopis, zaletím k němu. Usmála jsem se - to bys byl hodný. Protože vytahovat se na gumě, nevím zda bych zvládla. Bojím se výšek. Ivankaivan se usmál a plácnul mně křídlem do ramene. Pohladila jsem ho. On to má totiž hrozně rád. Hezky mezi ušima, tam, kde má pírka nejvíc sametová. Zavřel při tom oči a já si poprvé všimla, jaké má krásně dlouhé řasy. Pojď, udělám poháry z filimušek, máš je rád. Ivankaivan se blaženě usmál a šli jsme. On na pohár, já psát dopis. Kujónovi. A myslím si - ach, jak toto skončí. Kéž bys tu byl. Tvůj červený nos...jistě by sis věděl rady.
Zase napíšu.
Anděl