Pro klauna

Anotace: dopis č. 18...

Džohana zakroužila nad ostrovem uprostřed jezera a dosedla na kraj, kde nebyly akátovovníky. Počkám tady, řekla. My tři jsme vyrazili do nitra mezi keře. Byly zvláštní. Vypadaly jako kužele, spletené větve rostly do špičky a na nich se pohupovaly ve větru kokony ze žvýkaček. Ve slunci se blýskaly s prominutím jako psí kulky a to se odráželo na hladinu skleněného jezera. Záblesky byly duhové, to byla taková krása!Tisíce jemných záblesků a každý jinak barevný. Jak jsem šli, z kokonů vylétávali Láskoštístkové a zvědavě si nás prohlíželi. Došli jsme na mýtinu a tam seděla na trůně královna Hortemína. Byla překrásná, pleť měla duhovou, a byla celá nahá. Obdivuji nahou ženskou krásu. A ona byla hodna obdivu. Nebudu popisovat, to by bylo na dlouho. Usmála se - zdravím Anděla s doprovodem, vidím vás už z dálky. Džohana je pořád tak frivolně prsatá, ale je to krásné. Ano je, odpověděla jsem. Letíme sem s prosbou. A celé jsem jí to vypověděla o Fraparatce, Kujónovi, Bejvonici a že potřebujeme Láskoštístky aby zakroužili nad Bejvonicí a ona se chtěla vdávat. Hortemína přehodila nohu přes nohu, nejsem na holky, ale zrudla jsem, byla totiž krásná i tam, a ona se tak rozesmála a povídá - tak jo, pošlu s vámi párek Láskoštístků, protože se mi líbíš. Oua - říkám si - co z toho pro mně vyplývá? A zrudla jsem ještě víc. No - to umím moc dobře. Rudnout. Hortemína luskla prsty, přilétly dva páry Láskoštístků, ona popošla ke mně, políbila mne na tvář, až jsem málem omdlela, vykoktala jsem poděkování,otočili jsme se a vraceli k Džohaně. Ramon větry nešetřil, tak se mu to líbilo a Totemník se tvářil mimo. Džohana nastavila křídlo, usadili jsme se a vzlétli, Láskoštístkové nad námi. Ještě naposledy jsem se ohlédla. Ostrov mizel z dohledu, jen na nebi se blýskalo duhově. Kdybys tu byl, Klaune, možná bys letěl s námi. A bylo by Ti hezky.
Zase napíšu.
Anděl