Pro Klauna

Anotace: Dopis č. 20..

Milý Klaune!
Zdravím Tě z planety Cirk. Dolétli jsem k Džohanině kremroli, a ona povídá s povzdechem - zase tu budu sama. Bylo mi jí líto. Neboj, Varhuník se tady určitě objeví. A když ne on tak já určitě. Džohana se usmála, mávla křídlem a šla domů. My tři s Láskoštístky jsem se vydali do mojí dýně. Tam seděla na schodech Fraparatka s Debronínem, v trávě Ivankaivan a Kujón. Jak nás zblejskli, hned povyskočili radostí. Tak jste zpátky!Zvolal Ivankaivan a sedl mi na rameno. Tak ráda jsem se nechala polechtat pírkama! Tak, povídám, musíme se domluvit jak to provedeme. Fraparatka na to - řítí se sem Bejvoník pro klíč. Kdoví, třeba vezme mámu s sebou. To by bylo nejlepší. Jdeme na čafe. Jak tak pijeme, větrný Ramon vypustil pár větrů. Mezi námi, už mně to začínalo obtěžovat. Džohana měla alespoň klepadlo co hvízdá. A já prosím prdícího draka. To se změní. Venku stál Bejvoník a za ním rokročená Bejvonice. A hned začala hvízdat jak zběsilá a řvát na Fraparatku - ukradla jsi nám klíč od truhly s pokladem! Koukej ho vrátit ty zkozydušino! A pak to šlo rychle. Hvízdla jsem já, z dýně vylétly Láskoštístkové a vyšel Kujón. Láskoštístkové vypustili srdíčka, a jak se tak snášely na nás všechny, cítili jsme kouzlo lásky. Bejvonice se usmívala na Kujóna, on zase na ni, Bejvoník na Fraparatku ona na něj, Totemník si honil ocas a my ostatní jsme se usmívali tak všeobecně. Jenže se zatáhlo a začalo kňourovat. Takové kňourování, není nic hezkého. Z nebe padají kňoury, lepivá očíčka, přilepí se všude možně a kňourají a mrkají. Honem jsme se běželi schovat do dýně, jenže jsme se tam nemohli vejít. A tak Kujón s Bejvonicí zůstali venku. Kňourání a mrkání si teda užijou, ale dlouho se neviděli, tak si kňoury mohou vybírat jeden druhému. Čekají nás přípravy na svatbu. Ovšem pokud se zase něco nesemele. Zase napíšu.
Anděl.