Pro klauna

Anotace: dopis č. 25

Milý Klaune!
Píšu Ti z palnety Cirk. Kujón byl celý zkroušený, jak tam tak stál, tak říkám - víš co? jdeme na louku a mrkneme, z čeho by se dala taková svatbení kytice vytvořit. Šli jsme tedy na louku. Nejkrásnější louka je Pod Apendixovou skálou. Apendixová proto, že tam kdysi bydlel poustevník Apendix. Fakt kdysi dávno. Choval luční kobylky Apendixy, proto mu tak říkali. Ty kobylky byly zvláštní v tom, že měly apendix. To je takovej červík, kterej žije v břiše a pořád něco jí. A hlavně má rád zelené housenice. Jenže ty zase neměl rád Apendix. A tak se dohadoval apendix s Apendixem jeden chtěl to, druhej zase chtěl něco jinýho, pořád se sebou válčili, až jednou apendix odešel a s nim i Apendix. Musel. Protože apendix měl v břiše. No zkrátka pod skálou byla krásná louka. Představ si to! Kam dohlédneš, všude květiny! Motýli, ach těch motýlů! Chodili jsme s Kujónem od jednoho květu k druhému, nakonec Kujón vybral červené květy s bílýma. A ty že jako potom natrháme na svatební kytici. Najednou se z nebe snesla Alergie. Elfice Alergie se špičatýma ušima, které byly větší než její křídla. Divím se, že je unesla. V ruce měla džbánek s fínem z famfelišek a jestli prý nechceme ochutnat. Nalila nám do pohárků - no, nevím. Chutnalo to všelijak. Ale co máte dělat než to vypít, když na vás kouká? Tak jsme to vypili! Odletěla. V tu ránu jsme se na sebe s Kujónem podívali a běželi hned do lesa. Já razím názor, že pokud si z lesa něco odnášíš, musíš tam něco nechat. Alespoň se vyčůrat, když nic jiného. No tentokrát to šlo krkem.
Zase napíšu.
Anděl.