Pro Klauna

Anotace: dopis č. 31

Milý Klaune!
Píšu Ti z planety Cirk. Oblékla jsem si fialkové šaty s kytičkama, do vlasů nechala napadat okvětní plátky bambrozie, která je růžová a krásně voní pomerančema, vzala větrnýho Ramona a vyrazila na svatbu. Cestou se ke mně přidal Ivankaivan, moc mu to slušelo. Vesele se smál a poletoval kolem Ramona. Přišli jsme k šiškopádu. Tam byl postavený altánek, chobotnice Čunkadra připravovala řeč, chapadla smotaná do klubíček kol hlavy, no a ostatní už tam byli. Moc to všem slušelo. Překvapila mne Hortemína. Měla totiž podprsenku. Sice průsvitnou, takže bylo všechno vidět, ale měla. A sukýnku. Krátkou. Byla naostro, poněvadž když fouknul vítr, byl jí vidět zadek. Předek - to jsem cudně odvracela oči. Udělali jsme špalír, a už bylo vidět přicházející ženichy a nevěsty. První šla Fulimína s Bejvoníkem. Byl jí sice akorát ke krku, ale někdy je výhoda, když je muž menšího vzrůstu. Nemusím snad vysvětlovat. Druhý byl Kujón s Bejvonicí. Kupodivu, ona vypadala docela dobře. Byla učesaná a měla hezkou sukni. Poslední šli Varhuník s Džohanou. Varhuníkovi se leskla pera černí, Džohaně zase zářily modré vlasy, ňada jimi přikryta, krásný pár. Čunkadra slavnostním hlasem pronesla svatební řeč, následovalo nasazování prstýnků - všechny byly z konkví, vykoval je sám Kujón, svítily stříbrně. A ženichové políbili nevěsty. V tu ránu začali hrát Šukilíci, v povětří létali Láskoštístkové a rozhazovali duhová srdíčka, a jako na zavolanou se přihnal mrak a mrholily dešťové pohárky - jen jemně - voněly malinami, jahodami, citónově, pomerančově, ach - to byla taková krása! Šli jsme všichni ke stolům. Krásně prostřeným. Ajaj! Když všichni uviděli co je na podnosech, zrudli. Já jsem se málem vyvrátila. Ta Fulimína! To je děsnej blázen!
O tom příště.
Anděl