Omalovánka

beru do rukou modrou pastelku

vybarvím oči, co barvu mají, jak hluboké sto moří

beru do ruky červenou, trochu vybledlou vykreslím rty

sáhnu i po barvě snědé, vymaluji vlasy hnědé

pastelka tělová, ta bývá vzácná, tou obtáhnu záhyby těla

co ještě namalovat mám?

asi už nic, z Tvé nádhery a upřímnosti nedýchám

jsi ten kluk z omalovánky

jsi malba, co zkrášluje můj interiér duše

Tvůj pohled lásky musel být Amorův šíp z kuše

nebo z luku, co já vím Ty kluku

Ty kluku z omalovánky

miluju Tě...