ALE DĚDO…
ALE DĚDO…
Anotace: @&@ odposlechnuto v šestadvacítce
ALE DĚDO…
ahoj dědo!
(……….)
co dělám?
no jedu do práce
(……….)
ale dědo…
já všechny svátky dělám
to už bys měl vědět…
(……….)
tak já můžu být na pracáku
ale ty mě pak budeš živit
a babička mi bude vařit
(……….)
ale dědo…
já už Velikonoce dávno neslavím
(……….)
prosím tě…
to už není pro mě
už je mi čtyřicet
dědo…
pak jsem z tramvaje vystoupil
a na rtech mi ještě chvíli dozníval
chápavě nostalgický úsměv
možná se mi i na kratičký moment zastřel pohled
sám už pár let nemusím nikomu vysvětlovat
ani se vymlouvat
proč právě teď nepřijedu
je fajn
dokud má člověk ještě komu…
Praha, 18.4.2017
https://www.youtube.com/watch?v=gte04ER00_4
Poslední tipující: Jeněcovevzduchukrásného, Nikita44, Jort, Lioness, Frr, Dreamy, Fany, jitka.svobodova, piťura, Philogyny1
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk16.10.2020 22:48:53 uživatel smazán
Pěkná*vzpomínková. Čím to je, že člověk stále více vzpomíná? Já už nosím jen kytičky na hrob,ale pokaždé si s babičkou i rodiči ,, popovídám." Dědy jsem nepoznala, měla jsem jen babičky.
..ST..
19.10.2020 10:41:16 Amonasr
Ano, vzpomínky nám naštěstí nikdo vzít nemůže - můžeme se o ně připravit jen my sami, ale zvlášť u těch pěkných by to bylo hodně pošetilé. To si možná člověk víc uvědomuje teprve s vlastním zráním... Já taky nepoznal jednoho dědu a jednu babičku, ovšem i na ně si občas vzpomenu, když si dávám dohromady alespoň zachycené útržky vyprávění... Děkuji za milé souznění :-)
20.07.2018 16:23:50 Jeněcovevzduchukrásného
Žádné strachy, po zdejší pozemské návštěvě se zase ve Světle všichni shledáme.
20.07.2018 16:47:14 Amonasr
:-D Neboj, nemám strach... Intuitivně tuším, že smrtí všechno nekončí, i když žádné přímo konkrétní představy, co bude dál, nemám - nechám se rád překvapit. Věřím, že divit se dokážu i po životě stejně jako za něj... :-))
14.05.2017 21:35:14 Dreamy
Já dnes za "nimi" byla. Za babičkou a dědečkem.Nechala jsem si je "dát" k sobě, na místní hřbitov. Nasázet jim nové kytky, zapálit svíčky, dát první kytku šeříků. A víš co ti řeknu Ami? Nikdy bych nevěřila, kolikrát a při jak banálních situacích si člověk vzpomene. Dodnes mi děda šlape na paty, když jsem na zahrádce a babička neúnavně vysvětluje, že nebude-li umyté nádobí a čisté podlahy, nikdy nebudu mít uklizeno.:-) Co bych dala za to, slyšet vše znovu reálně...:-)
14.05.2017 12:49:35 Philogyny1
dědečkové a babičky jsou nezastupitelní...
14.05.2017 15:58:53 Amonasr
Ve skutečnosti i ve vzpomínkách... Je mi líto, že na babičku z tátovy i na dědu z máminy strany mi vzpomínky chybí... :-)
