Na konci města

Anotace: .....

Lampa na samém konci města byla šťastná. Svým jasným světlem zářila do tiché noci, lákajíc můry k nočním rejům a tancům. Shlížela dolů na chodník, kudy procházeli ruku v ruce milenci, mířící do ztemnělých uliček kolem. Přestože byla zvědavá, co si povídají, jejich šepoty k ní nikdy nedolehly. Ve dne na její hlavě sedali ptáci a zpívali ty nejkrásnější melodie, stará babička se o ní každý den opírala, aby si ulevila od bolavých noh, maminky s kočárky se pod ní zastavovaly a povídaly si o všem možném. Sice jí vadilo, že občas si na její patě zatoulaný pes udělal značku. Ale v duchu cítila uspokojení. Sloužím přece všem - říkala si - všichni mne potřebují. Beze mne by milenci nenašli svoje uličky, a ostatní úlevu. A tak svítila po všechna roční období spoustu let, a tím vlastně dělala to, co se od ní očekává.
Ale jednoho dne si uvědomila, že jí vlastně všichni využívají a na ni nikdo nemyslí. Nikdo nepřijde ošetřit rezavějící sloup, nikdo nepřijde přeleštit nyní již zašlé sklo, vyměnit žárovku. To není spravedlivé – říkala si – ale nepřestala doufat.
Jednoho den šel kolem malý hoch. Ach - pomyslila si radostně lampa – to je to malé miminko z kočárku před pěti lety! A jaký je z něj krásný klučina!
Chlapec vzal kámen a hodil. Trefil se přímo do skla, to se vysypalo, i se žárovkou. Večer pak, když se lampy blíže k městu rozsvítily, ona zůstala slepá. Nikdo se pod ní nezastavil, nikdo se nepodivil, proč nesvítí. Kdyby měla slzy, plakala by. Ale takhle jen trpělivě čekala, až ji přijdou opravit. Čekala měsíc, půlrok.
Před vánoci montovali dělníci na sloupy lamp vánoční dekorace. Lampa se těšila, že konečně na ni dojde řada, a opět bude svítit pro radost kolemjdoucích, i svou. Přijel montážní vůz, dělníci ji odpojili, rozřezali a odvezli do šrotu. Na její místo postavili lampu novou, připojili vánoční hvězdu.
Naleštěná lampa se pyšnila novotou, a myslela si – tak, a teď budu šťastná, budu svítit a sloužit lidem – a všichni mne budou mít rádi.
Letěl kolem vrabčák, sedl si na její hlavu a ďobnul na ni svoje hovínko. Pro štěstí.