Lobbování

Anotace: ***

Ložnicí se neslo klidné pochrupování dvou lidí, tikot hodin a bzučení mouchy na skle. Venku se ozval rachot motorové sekačky těsně pod oknem. Muž otevřel rozespalé oči a povídá:
“ Vona.“
Žena oči zavřené pronesla:
“ Von.“
Podali si ruce a rozsekli sázku. Muž se nazvedl na loktech. Pohlédl z okna a říká:
“ Von. Tak dneska vařím já.“
Budík ukazoval 6,15. Byla neděle.
Odbila devátá, muž vyšel z domu a zamířil na hřbitov jako každou neděli zalít hroby, popovídat s lidmi odcházejícími z kostela a stavit se v hospůdce na pivo.
Když tam dorazil, bylo téměř plno.
„Nazdar hoši,“ pozdravil štamgasty u stolu a přisednul si.
„Ti krtci řádí, potvory, a že zrovna uprostřed hrobu. Ti přesně vědí kam zarejt, aby člověka nasrali.“
„No vidíš, je tak krásně, zrovna dneska jsem chtěl síct. Na záhumence. V pátek jsem posekl jen kousek. Představte si, seču, jo, a najednou se objeví snacha celá zadejchaná, za ní můj syn, a potom obě vnučky. Vrhnou se na mně a objímaj mně a mačkaj. Říkám – co se děje? Co blázníte? Vy nejste v práci a ve škole? A snacha povídá se slzama v očích - dědo, vy žijete?! Volala nám sousedka, že jste umřel, ať jedeme hned domů! - no zůstal jsem jako vopařenej…nemoh jsem v noci ani spát! Kanálie jedna! To je za ty moje slepice na její zahradě.“
„Buď rád. Budeš tady dlouho, aspoň se to říká. Hoši musím vám říct, že zase sekli! Ráno po šestý! My už se s manželkou ani nevyspíme. To je furt něco. V zimě jsem vyházel sníh – a soused prej že to je moc blízko jeho plotu. Říkám mu – tady to je obecní sem můžu! Tak se mi pomstil. Náš pes mu chodil ochcávat sloup u brány. A ten zmetek do ní zapojil šťávu, takže pes když načůral ten oblouk a spojilo se to, dostal ránu, udělal salto, celej se naježil a klepal se potom ještě celej den. Hlásil jsem to na ouřadě oni mi řekli, ať si to srovnáme spolu. S ním není řeč.“
„Hele, já ti poradím. Zaplať si lobbistu.“
„A kdo to jako je? Nějakej dohazovač? Jako třeba Kecal v prodaný?“
„No já si myslím, že to je někdo, kdo za úplatek uplatí někoho, kdo ví, koho uplatit. A ten kdo to ví, toho dotyčnýho uplatí, ten to se sousedem vyřídí, vezme peníze od toho, kdo o něm věděl, že se nechá uplatit, no a pak ten kdo ho za úplatek uplatil ti řekne, že je to v poho. A máš to vyřešený.“
„Nojo, ale kdo všechny ty lidi zaplatí?“
„No přece ty! To dá rozum.“
„Di do prdele. Prostě souseda vezmu, dám mu přes držku, a bude to. Možná mně to bude stát míň než ten lobbista.“
„No tak to teda nevim. Když vidím tu jeho zahrádku, kameny rovnal s metrem v ruce a jsou srovnaný do oblouku tak přesně, že kdyby mu v nich šukali mravenci spadnou – děsnej puntičkář…s ním to budeš mít těžký.“
„Vono mít souseda vola je hrozný,“ prohlásil jeden. „Ten náš kradl manželce spodní prádlo ze šňůry. Kdyby použitý – dalo by se to pochopit. Ale chápete proč vypraný?“
„Třeba chce vyloupit banku…origoš maska.“
„Vole.“
„ No zato ta tvoje ti vodměřuje i ty lžičky Granka do mlíka. A prach si setřel prvně před čtyřiceti rokama a stíráš ho do dneška. Jéééé - tolik hodin, dyť já musím jít vařit!“
„ No prosim. A takovej nám bude kázat. Tak kucí – jednou dokola absint. Ať to má grády.“

Absint grády měl. Šedesát procent. U dotyčného se nevařilo. Dovrávoral domů až večer. Nemluvila s ním ani ta skříň. Za tejden začal shánět lobbistu…prej na urovnání manželský krize….