Příroda kolem nás

 
V sobotu jsem se těšila na to, až zavítám do míst, kde jsem šest let nebyla. Byla to místa, kde jsem se cítila volná a bylo mi zde vždy velmi pěkně. Netušila jsem ale, že mě bude čekat obrovské zklamání a rozčarování. Na místech, kde rostly krásné stromy, zbyla jen spoušť a nepořádek. Vím, že těžba v lesích asi musí být, ale jakým způsobem je prováděna, to je jen a jen na lidech. Tady snad řádili vandalové nejhrubšího zrna, pomyslela jsem si. Všude plasty, neskutečný nepořádek a co nezničili lidé, dokonala technika.
 
Je velmi smutné to, co se v naší přírodě děje a myslím si, že kdo má oči dokořán, vidí to sám. Já chodím po horách i lesích opavdu hodně a vnímám, že míst,která jsou v souladu s přírodou ubývají. K naší škodě, jenže to si lidé asi neuvědomují.
 
Když jsem kdysi objevila taková místa, bylo hned jasné, že nabalíme s manželem pytle, rukavice a autem vyrazíme. Za pár hodin bylo místo vyčištěno od všech odpadků, co tam být nemají a musím napsat, že auto bylo vždy plné. V dnešní době to již neděláme. Proč? Nemáme na to již sílu a při vzrůstajícím tempu této devastace přírody, bychom to již nemohli zvládnout.Vlastně bychom  nic jiného asi nedělali, jen uklízeli po ,,lidech."
 
Co bylo pro mě ještě smutnější byl fakt, že neslyším zpívat ty naše malinké zpěváčky. V přírodě jsem včera chodila púl dne a slyšela jsem jen dvě sýkorky, jednu sojku a jednoho brhlíka. Zdá se Vám to děsivé? Mně určitě ano. Není se čemu divit, mně by se v tak smutných a zničených lesích bez stromů také zpívat nechtělo.
 
Při zpáteční cestě domů, jsem zaslechla zpěv kanárka. Paní ho měla na sluníčku v kleci u okna. Ihned jsem si vzpomněla na jeden výrok moudrého člověka:,,Bůh miloval ptáky a vymyslel stromy.Člověk miloval ptáky a vynalezl klece." Jenže když nebudou stromy, nebude ani člověk....dodávám já a je mi z toho velmi smutno.