Kdy ti povím

Kdy ti povím,

co mám na srdci

vítr to ví,

ale nechce to říct...

 

Kdy ti povím,

jak plyneš v mých snech

co mě v noci budí,

co píšu po zdech...

 

Kdy ti povím,

jak blízko mi jseš

proč někdy hodně mluvím,

když radši mlčet bych měl...

 

Já vím,

není to jednoduché

když dva se sejdou

uprostřed všedního dne...

a pak odchází

každý na svou kolej

pohledem provází

smutnou trofej..

 

Kdy ti povím,

kdy léto končí

sníh vítr přinese z hor

a chlad do náručí...

Kdy ti povím

o pažích svých

stále v nich jsi

i parfém na košili...

 

Já vím,

není to jednoduché

když dva se sejdou

uprostřed všedního dne...

A pak odchází

každý na svou kolej

pohledem provází

smutnou trofej..

 

Kdy ti povím,

jak krátká byla noc

pod hvězdným nekonečnem

s pohledem do tvých očí

které zářily

doteky nesmělými

a čas pohřbily

a my jsme byli jiní...

 

Kdy ti povím...