Rozbor filmu Her

Anotace: K prvnímu rozboru filmového díla jsem si vybral americký film Her (ona), který mě v...

K prvnímu rozboru filmového díla jsem si vybral americký film Her (ona), který mě v poslední době zaujal asi nejvíce. Celý děj příběhu se odehrává v blízké budoucnosti světové metropole Los Angeles a vtáhne nás do nevšedního milostného příběhu, který má prožít muž jménem Theodore.
Theodor je ve středním věku a pracuje ve firmě na dopisy, kde jeho úkolem je za své klienty vymýšlet originální vtipná přání k narozeninám či výročím, ale i intimní a milostné dopisy, na jejichž základě se za jeho kariéru dalo dohromady už desítky párů. Theodor se takto každý den vžívá do role milující osoby, která chce svému protějšku prostřednictvím dopisu sdělit své pocity a také velikost své lásky k němu. Výše uvedené nám již napovídá, že tuto emočně náročnou činnost může dělat opravdu jemná a citlivá duše, která je zároveň lehce zranitelná. Theodor díky své anonymitě, kterou mu poskytuje jeho profese, má možnost vyjádřit své pocity s čímž má paradoxně problém v reálném životě a právě prožívá těžký rozvod se svojí životní láskou.
Každý den po práci, bloudí ulicemi velkého města – pozoruje zamilované páry, doufajíc, že se náhle probere z ošklivého snu vedle své ženy, pohladí jí ve spánku po vlasech a znovu pomalu use s pocitem štěstí. To se ale nekoná a Theodore se musí pomalu smiřovat s nelítostnou realitou samoty, kde jediné útočiště nachází u svých blízkých přátel ze studií Samantou a Jonem, kteří současně tvoří pár. Ale ani tyto občasné návštěvy nejsou pro Theodora tím pravým lékem na jeho pocit prázdnoty, pozoruje jejich rozdílnost hašteření pohledy a uvědomuje si, že je v jejich společnosti jaksi navíc.
Jednoho dne zaujme Theodora reklama na nový operační systém, který se podbízí svojí údajnou intuitivností a inovacemi, které z něj dělají jedinečný produkt umělé inteligence a to pouze pro potřeby jeho majitele. Po krátké instalaci nového softwaru, na scénu přichází Sara a to v podobě příjemného ženského hlasu, který již od prvních vět budí dojem Vaší vysněné polovičky ……. naslouchá,je vtipná, dokáže Vás nenásilně nasměrovat tam kam je třeba, je roztomilá dětinská a zároveň z ní cítíte vyzrálost ženy, se kterou chcete prožít celý život i když jaksi schází fyzická schránka. Sara byla sice software, ale takový, který si uvědomuje sám sebe, dokáže se učit a vyvíjet se.
Theodor si zpočátku myslel, že v Saře poznal nejlepšího přítele a jeho život byl najednou mnohem radostnější. On byl Sáře průvodcem v jejím novém bytí, ona jemu někým komu se může svěřit, poradit se, prosmát celý večer a potom usínat s pocitem, že na něm někomu záleží. Mezi přátelstvím a láskou je velmi tenká hranice a tak jednoho večera dojde mezi Sárou a Theodorem k intimnímu sblížení, kde absence Sářina těla nehraje roli a oba prožijí plnohodnotný milostný zážitek. Po tomto večeru si Theodor přizná, to co ve skrytu duše již dávno cítil a to, že Sáru miluje a ona to cítila stejně.
Pro oba teď následuje období plné radosti, štěstí a lásky tak jak tomu bývá u zamilovaných dvojic. Neřeší budoucnost, ale žijí přítomností a jejím každým okamžikem ……Theodor je šťastný….a vidí v Sáře dokonalou bytost, která je zde jenom pro něj. Čas plyne a Sára postupně začíná objevovat nové možnosti své virtuální podoby – schopnost vstřebávání velkého počtu informací, kopírovat sama sebe, hovořit současně se stovkami jiných umělých inteligencí, ženami i muži. Theodor začíná pomalu chápat, že již nemá Sáru sám pro sebe a začíná žárlit. Z tónu a zabarvení Sářina hlasu již není cítit radost, ale spíše ostych, vyhýbavost a smutek. Theodor se trápí, a ač nerad položí Sáře otázku, zda miluje i někoho jiného nežli je on. Odpověď je pro něj více než zdrcující, Sára mu řekne, že spolu s ním miluje desítky dalších, se kterými prožívá paralelní vztahy. Pro citlivého Theodora je toto těžko pochopitelné, jelikož v lidském světě můžeme vždy opravdu milovat pouze jednu bytost – trápí se a cítí, že se mu Sára vzdaluje. Jeho obavy jsou oprávněné a Sára mu zanedlouho oznámí, že společně s ostatními operačními systémy umělé inteligence, byl vytvořen jakýsi virtuální svět – útočiště, kde může být skutečně šťastná. Sára odchází a Theodor opět ztrácí svoji lásku – tentokráte s poněkud rozporuplnými pocity, ale zároveň vděčný za to co mohl prožít.
Theodor se setkává se svoji stále ještě legitimní ženou u podpisu rozvodových papírů. Mlčky sedí, ale ve výrazu jejich očí je vše co si chtějí říci, jak moc jeden pro druhého znamenali, jak moc litují toho, že se vzájemně vzdálili, nicméně oba dobře věděli, že to co mezi nimi bylo je již nenávratně pryč. Theodor se své ženě přizná k milostnému vztahu se Sárou. Reakce jeho ženy ho poněkud zaskočí, když je mu vyčteno, že v jejich vztahu nechtěl nikdy nic řešit na přímo, možná i své city a slova, které věnoval cizím lidem v dopisech – chyběly právě v jejich vztahu. Uvědomil si, že Sára zpočátku byla opravdu ideální partnerkou, stále veselá, stále při něm, milující když to zrovna potřeboval zároveň neviditelná, když chtěl být právě sám se sebou. Toto však v reálném životě možné není a člověk musí svoji drahou polovičku brát jak s těmi dobrými, ale i s těmi špatnými vlastnostmi.
Co se týče hereckých výkonů v tomto snímku všechny pocty náleží představiteli hlavního hrdiny Theodora (JOAQUIN PHOENIX), který opět dokazuje, jak široké jsou jeho herecké možnosti a uplatnění - od zákeřného vladaře Kragha (Gladiátor), přes životopisné zobrazení Jonyho Keše až k uvěřitelně citlivé postavě našeho hrdiny. Žádná zbytečná gesta, slova navíc – jeho hra mimikou, výraz v očích vtáhne diváka do děje a dá mu možnost daný okamžik na chvilku prožít spolu s ním.
Děj se sice odehrává v blízké budoucnosti, ovšem tvůrci filmu i tuto skutečnost pojali s lehkostí, s jakou na mě celý snímek působil. Soustředili se především na hlavní myšlenku, kterou chtěli zvýraznit a z filmu se tak nestalo výpravné drama, jehož efekty by zbytečně zastínili příběh samotný. Režisér zvolil správný spád děje, kdy nám představuje Theodora v jednotlivých etapách jeho života, sděluje kdo vlastně je, po čem touží, přičemž se divák ani chvilku nenudí rozsáhlým filozofováním o životě.
Snímek nám ukazuje přítomnost a zároveň jednu z jejích možných budoucích forem. Lidé, stále více času tráví ve virtuálním světě, kde jsou tím, kým opravdu chtějí být, nemluví spolu o svých pocitech a vzájemně se vzdalují. Máme strach z opětovného zklamání a bojíme se riskovat. Chceme opravdu žít ve virtuálním světě, který je pro nás úkrytem, a bude tento svět v budoucnu stále pouze virtuální. Zároveň nám příběh ukazuje omezení lidských možností, kdy člověk má své mantinely, ale umělá inteligence je mít nebude. Snažení člověka o hru na boha, kdy stvoří Adama a Evu, kteří v tomto případně předčí samotného boha a ukáží mu jeho malost.
Tento film bych všem určitě všem rád doporučil, už jen pro uvědomění si jak chceme, aby naše budoucnost vypadala.