ZÁŽITEK Z KLINICKÉ SMRTI, SEN NEBO REALITA?

Anotace: Není

Poprvé a také naposledy, kdy jsem se setkal s ženou středních let, která zažila zážitek z klinické smrti.Pokusím se popsat rozhovor, který mezi námi proběhl asi tak před pěti roky.

Tenkrát jsme se šli s manželkou podívat do ASKO nábytku, a tam jsem potkal paní prodavačku, která byla velmi ochotná, a ani nevím jak, naše povídání se stočilo na víru a následně její prožitek v klinické smrti.
Tenkrát mě řekla, že je nevěřící, ale zážitek který prožila je stále tak silný, že se na něj nedá zapomenout, a to pouze v dobrém slova smyslu.

Velmi jsem stál o to, aby mě svůj zážitek převyprávěla, a spolu s tím, jsem jí kladl otázky, které mě upřímně zajímali.Sám jsem zážitek kl.smrti nezažil,
ale po revoluci jsem si koupil knihu Život po životě od Dr.R.Moody, o které se mluvilo již i u nás za totality.Ta kniha mě již tenkrát uchvátila, a ne nadarmo to byl již tehdy bestceler.
A tak se tedy pokusím toto její vyprávění napsat.





Tenkráte jsem si ušetřila na pěkné lakované lodičky, které také nebyly zrovna levné.Byla jsem z nich zkrátka unešena.
Přišla jsem domů, a jakmile jsem si sedla na postel, hnedka šup do nich.
Seděla jsem a se zalíbením jsem je obdivovala.Náhle se však stalo, že se mi lakované lodičky jakoby pomalu vzdalovaly.

Byl to velmi zvláštní pocit, ale ne nepříjemný.
Pomalu a jistě jsem se v tom vzdalování od svých krásných lodiček začala vidět celá.
Bylo to velmi zvláštní, ale jak říkám ne nepříjemné.
Tenkrát mě při tom spíše napadlo, že když už jsem si na ně konečně ušetřila, tak mi zase unikají.
Najednou jsem se ocitla v jakém si dlouhém prostoru, a okolo mě se po obou stranách točily překrásné, světle barevné, něco jakoby vějíře.
Byl to nádherný pocit klidu a nepopsatelné pohody.
Nevím jak dlouho to trvalo, ale nic úžasnějšího jsem ve svém životě nezažila.
Pak jakoby vše náhle skončilo, a já se probrala a dívala se vzhůru na strop zase doma ve své posteli.

Na závěr tohoto rozhovoru jsem paní položil pro mě důležitou otázku.
Prosím, a co myslíte, byl to nějaký sen?
Ne, sen to nebyl, byla to realita.

Od samého začátku jsem věděl, že ta žena musela zažít něco neskonale úžasného, a můj upřímný zájem o její intimní zážitek, byl jejím vyprávěním, náležitě odměněn.
Pak jsme se rozloučili, ale zhruba za rok jsme se opět sešli, a to na tom samém místě.
Šli jsme s ženou zase na čumendu a v oddělení nábytku jsem opět zahlédl známou paní.
Pozdravili jsme, a po krátkém rozhovoru jsme se dozvěděli, že jí nedávno zemřel její milý bratr.
Při kondolenci mě tato vyrovnaná žena řekla prostou větu.
Děkuji, ale já o bratra nemám žádný strach kde je, on byl hodný člověk.