1.4.15

Anotace: můj život s bipolární poruchou

Při dnešním venčení (ze kterého jsem dorazila asi před pěti minutami, protože sme si dneska s Ájou přispaly:)), jsem přemýšlela, jakým směrem budu ladit dnešní příspěvek. Vzhledem k tomu, že je dneska apríl, jsem si říkala, že by nebylo od věci napsat, že bipolární porucha byla jedna velká lež, a že jsem ve skutečnosti úplně normální magor, kterej si tuto diagnózu vymyslel :)) Ale říkám si, že to by byl dost špatný vtip, protože zejména o takových závažných onemocnění (ne, nedělám ze sebe chudinku, ale myslim si, že každá nemoc, která vás doprovází celý život, je určitym způsobem závažná), by se nemělo žertovat. Takže na minulé věty zapomeňte:))

Musím se přiznat, že při venčení jsem chvílemi opět ztrácela trpělivost. Stává se to zejména tehdy, když Ája začne vztekle hrabat a štěkat. Ale jsem na sebe pyšná, protože jsem tu situaci ukočírovala. Začala jsem zhluboka dýchat a polohlasem (aby kolemjdoucí nepoznali, že jsem ten magor:)), jsem si říkala, že se nic neděje a ať jsem v klidu. Kupodivu mi todle sebeujišťování poslední dny dost pomáhá.

A jak mi je? Řekla bych, že střídavě oblačno. Jsem teď ve stádiu smíření se se svojí diagnozou- k cukrovce a zelenému zákalu přibyla holt další, ale jak se řká- do třetice všeho dobrého:)). Snažím se nepřepínat a vidím na sobě úspěchy. Když cítím, že jsem unavená nebo že bych situaci nezvládla, raději jí odložím. Co mě překvapuje, že jsem poslední dobou opravdu hodně vyčerpaná- včera mě zmohly dvě hodiny ve škole, jako bych tam seděla dvanáct hodin. Ale důležité je, že jsem to tam zvládla. A co je ještě důležitější, přiznala jsem si, že na to, abych do školy chodila denně a naskočila do života, který jsem žila "před", je zatím nereálné. Chvilku bych zvládala, ale za měsíc, možná dva, bych se sznovu složila a o to opravdu nestojím. A co považuji za úplně největší úspěch je, že jsem si uvědomila a přiznala si, že letošní semestr nezvládnu praxi ve škole. Při představě, že mi nebude ráno dobře a budu muset i přesto nastoupit před třicet dětí a učit je, se mi ani trochu nezamlouvá. Děti by mě roznesly na kopytech.

Přeji Vám co nejlepší den,

vaše Evča

p.s. Nevím, jestli jste to postřehli, ale celý článek jsem se snažila psát spisovně, doufám, že to rýpalové ocení :))

<img src="https://fbcdn-sphotos-a-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xta1/v/t1.0-9/11108857_685399858249216_5410808056640838906_n.jpg?oh=36528c4f0c38cf5567664b30a23b97a1&oe=55B8D517&__gda__=1437970846_840c3ca7b5609b121b9d74e36d8992d3">