Smrt je za rohem, akorát nevím za jakým

Lidé se odjakživa bojí smrti.Co a jak bude potom, nebo jestli vůbec něco bude, zkrátka mají strach.Já se smrti až tak nebojím, nebo alespoň si to myslím.
Co, ale až opravdu přijde, nepo...... strachy?Možná, že až mě veme kolem ramen, a řekne, Už je čas, tak se pos... jako nikdy.
Vědma mi řekla, Dlouhověkost, no, těpic!,do stovky? a třeba od osmdesáti o berlích?
Prý jsem výborné mééédium, že jáá vůl tam vůůůbec lez.
Když je člověk mlád tak o smrti moc neuvažuje a život je tak krásně prespektivní, jakoby se zastavil čas, ženský chlast.
A co teď, šedesátka za humny, co bude raději už nechci vědět, a prespektiva je v prd... .
Možná, že když začnu polikat tyhle Gingo Biliba, hořčík, vápník a co já vím ještě, tak to do tý stovky bez berlí Dááám.
A víte co?, jdu si dát raděj panáka.
Taky v prd... , deset let již abstinuji, a hodlám s tím pokračovat.Tak teda nic,
jóó vlastně né, až příjde manželka tak na ni skočím.
Skočím??, po třiceti letech manželství??,
no nevím nevím.