KDYŽ MI UMŘEL TÁTA, VYSLYŠENÍ?, MYSLÍM, ŽE ANO.

Můj táta byl prý osobnost, no a já, že ano, akorát hodně negativní.
Někdy s ním byla ale také Velká sranda, no prostě byl od zdi ke zdi.
Když mu bylo 86 let, byl ještě soběstačný, ale poslední rok života hodně sešel.
Zlomil si nohu v krčku, nejdříve pravou a pak i levou.Bylo nám ho s manželkou líto, i přesto, že s ním nebyl život lehký.
Byl v domově pro seniory a to pouze jeden rok.Jednoho dne v pátek krátce po poledni, jsme seděli s manželkou v kuchyni a já povídám
Ivčo, nechápu jaký to má smysl, že táta ještě žije.Akorát se trápí a my taky.
To bylo v pátek.Ráno v sobotu v 9 hodin volali z domova pro seniory, že táta
zemřel.
Nějak mě to, až tak nepřekvapilo.Udělal jsem si kafe a sedl si ke stolu.
Neplakal jsem, ani mi nezvlhly oči.Byl jsem rád, že už nemá ty bolesti po těch operacích.No, bylo to celý takový nějaký zvláštní, prostě odešel a již se dál netrápil.