Když mi umřel táta

Když mi umřel táta

Můj táta byl prý osobnost, no a já, že ano, akorát hodně negativní.
Někdy s ním byla ale také Velká sranda, no prostě byl od zdi ke zdi.
Když mu bylo 86 let, byl ještě soběstačný, ale poslední rok života hodně sešel.
Zlomil si nohu v krčku, nejdříve pravou a pak i levou.Bylo nám ho s manželkou líto, i přesto, že s ním nebyl život lehký.
Byl v domově pro seniory a to pouze jeden rok.Jednoho dne v pátek krátce po poledni, jsme seděli s manželkou v kuchyni a já povídám
Ivčo, nechápu jaký to má smysl, že táta ještě žije.Akorát se trápí a my taky.
To bylo v pátek.Ráno v sobotu v 9 hodin volali z domova pro seniory, že táta
zemřel.
Nějak mě to, až tak nepřekvapilo.Udělal jsem si kafe a sedl si ke stolu.
Neplakal jsem, ani mi nezvlhly oči.Byl jsem rád, že už nemá ty bolesti po těch operacích.No, bylo to celý takový nějaký zvláštní, prostě odešel a již se dál netrápil.
Autor Jeněcovevzduchukrásného, 12.05.2019
Přečteno 70x
Tipy 7 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Květka Š., Amonasr, Marten, Frr, Jasmin de Paris
ikonka Komentáře (4)
ikonka Komentujících (3)

Komentáře

a já něco velmi podobného zažil s mámou..jednoho rána už se prostě neprobudila...:-D* ST**

12.05.2019 17:17:18 | Frrreagovat

Jiří, tak to asi mělo být.Někdy je lepší odejít dříve, nežli se zde v bolestech dlouho trápit.

13.05.2019 17:44:05 | Jeněcovevzduchukrásnéhoreagovat

Tohle znám, i když ne se svým otcem, ale s jiným blízkým. Zprvu jsem nebrečela, pak téměř každý den po dobu 1 roku a víc... Životní peripetie...

12.05.2019 17:15:06 | Jasmin de Parisreagovat

Jo, jo, život je samé překvapení.No, čas všechny rány zhojí, ale člověk jen tak nezapomene.Díky za upřímný komentík.

13.05.2019 17:41:06 | Jeněcovevzduchukrásnéhoreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter