Strach se nedá jen tak lehce odpinknout.

Co mi je platné, že věřím spíše vím, že i kdyby jsi odešla z tohoto světa, budeš mi neskutečně chybět.Nechci na to nejhorší ani pomyslet, ale stejně se mi to často vkrádá do mé mysli.Jedno vím jistě, a to, že i kdyby došlo k nejhoršímu, tak musím dále žít.Žít a to už pro svého syna, pro svého úžasného tchána a i tchýni.Je jim osmdesát čtyři a jsou oba stále čiperní.Ale jednou budou jistě potřebovat pomoc a tehdy bych jim rád pomohl.Nevím proč to sem vlastně píši, asi to ze mě musí nějak ven.
Doma musim být v pohodě, nedat na sobě vidět, že mě často provázejí tyto negativní myšlenky, musím ženě dát sílu, aby to všechno co nejlépe zvládala.Dnes jsem nakoupil šedesát dětských přesnídávek, aby až to moje zlatíčko přijde domů, měla co jíst.Musí jíst rozmělněnou stravu a to delší dobu.Už teď má velké a letité problémy s trávením a hlavně s vyměšováním.Nevařím a ani mě to nikdy nebavilo a tak jsem ještě koupil deset bramborových kaši od Ektra, prý je nejchutnější.No, a už je tu zase ta negativní myšlenka, co když to koupené jídlo a ty přesnídávky zůstanou nedotčené.Pryč s těma hororovejmma myšlenkama!, kde se vlastně berou?, vždyť já přeci nejsem až takový negativista, a nebo jo?
Zkrátka to čekání na tu operaci je Hrozně dlouhé a člověka prostě napadají(a nebudeme si nalhávat)i reálné a špatné věci, které se prostě můžou stát.Pane Bože Prosím, ať to dopadne co nejlépe a děkuji Ti.