Kam jdeš Jaruško?

Anotace: Při včerejší procházce ke mně ,,promlouvala" Matka Příroda.Je to rozhovor velmi niterní-věřím, že mi budete rozumět.

Jdeš lesní cestičkou a přemýšlíš o světě a o svém Životě vůbec. Jaký byl jaký je a jaký ještě bude?
Zadíváš se do dálky a vzpomínáš na své dětství a mladá léta. Nebyla jsi vždy šťastná a neměla jsi to vůbec lehké. Ale nakonec jsi zjistila, že to asi nebude jiné. Kolikrát jsi čekala na pohlazení,ale čekala jsi marně. Maminka ti ho nedala a táta? Ten tě hodně naučil a dnes víš,že to bylo k tvému užitku.Byla jsi s ním ráda,ale někdy ne. To, když měl svoje dny, utápěl je v alkoholu a ty jsi měla strach. Strach o to větší, když se hádali s maminkou a padla i nějaká ta bolestná rána.Potom jsi utíkala za svojí babičkou, která ti vždy pomáhala a byla k tobě vlídná a laskavá. U ní smutek vystřídala radost a bezpečí. A také jsi ji ráda poslouchala a rozmlouvala s ní. Poslouchala jsi vždy pozorně Jaruško? Ne vždy-já vím, ale tak je to snad u každého. Moudříte věkem a vaše doba zrání je dlouhá.
Jdeš přes pole a vidíš krásnou modrou oblohu.Sluníčko ti hřeje do tváří a vítr si pohrává s tvými vlasy.Ty se usmíváš a cítíš se tak svobodná a volná.Myslíš na své dva syny a jsi šťastná, že je máš. Radovali se z dětství a byli šťastní? Ty víš,že ano. Dala jsi jim tolik Lásky,kolik jsi jen byla schopna dát. Lásku jsi měla a máš i pro svého muže Mílu. Jsi už taková. Vlídná,milá,ale zároveň tvrdá a silná. Poté křehká a zranitelná, ale přesto konečně šťastná. Vždyť do tvého Života vstoupily dvě snachy a dva malí tvorečkové-vnoučci. Celá tvá rodina je tvůj Svět a vím, že vždy bude.
Jdeš zpátky k lesu,kde je ti tak dobře. Cestička tě zavede k malému potůčku a ty posloucháš jeho zurčení. Té řeči vody moc dobře rozumíš a slyšíš také vítání stromů,volají tě svým šustěním listů. Větve se mírně pohupují a vítají tě. Tady jsi nejraději sama, rozmlouváš s nimi se všemi a tady jsi šťastná. Dávají ti tolik energie, moudrosti a zdraví. Hladí tě svoji ne-smírnou silou, kterou vnímáš celým svým srdcem i tělem.
Zvedáš se, i když by jsi tady nejraději zůstala déle. Zvedáš se a slyšíš mé volání: ,, KAM JDEŠ JARUŠKO?" Podíváš se kolem sebe a v duchu odpovídáš. ..JDU DÁL ŽÍT SVŮJ ŽIVOT. Teď už krásný a šťastný."
A já jsem spokojená,když vidím tvůj úsměv a tvé štěstí.
Jsem spokojená a stále povedu tvoje kroky.Nikdy tě neopustím a ty to moc dobře víš. Proto jdeš lehce,tvá Duše je šťastná a klidná. Tvé nitro se sklidnilo a spojilo s mým. Naše srdce jsou propojená-napořád a navždy!!!!
Už vím,co mi vždy odpovíš,když na tebe zavolám...,,KAM JDEŠ JARUŠKO?"