Oči se potěší.

Dneska mám skvělý den.To takhle jezdím na počítači a hledám stará plechová autíčka.
Ha!!, anikvariát Smetana, Parááádní!Parádní kousek do mé velké sbírky autíček.
Jasně, jen stará plechová japonská auta ze sedmdesátek a některé i na buřty, tedy pro ty mladší, na buřty-na baterie:-)
Jo, jo, to mi bylo deset a na banány se stály fronty, natožpak na autíčka ze západu.

Pragoimpo na Václaváku, jedině tam se dali nějaká ta autíčka sehnat, ale zase za předpokladu, že jste tam měli známou prodavačku.
Teď fronty stát na autíčka nemusím, není nutné kupovat věci "pod pultem",
stačí brouzdat na počítači, vybrat si vytoužené autíko(přitom ale, že máte na konkrétní autíčka Štěstí), a pak jen objednat a čekat na balík.

No, a pak už jenom čekám s Krásným pocitem, až přijde kurýr a já ho rozbalím jako malý kluk pod stromečkem.
Je to Vášeň, skoro jako orgasmus, no, to kapku přeháním:-),
ale z vášní balík opravdu rozbaluji.Tak že, nejen slastné čekání, ale i rozbalování
a jako třešnička na dortu je vystavování na nové poličce.

Ještě, že máme velkou předsíň, do pokojů se již opravdu nevejdou(cirka třista sedmdesát pravých angličáků, třicet osm větších japonských plechových autíček ze sedmdesátek), prostě Paráááda!Tak, že, kam kouknu, tam autíčka:-)
Před počítačem dvě prosklené hluboké vytrýny plné Matchboxu, Corgi, Pilen, Schuco ...
Oči se stále těší a těší, asi proto to dělám, sbírám a sbírám a sbírám:-)