2. kapitola

2. KAPITOLA

Čeká mě svatba s Jáchymem, se kterým chodím už pět let. Bydlíme v malém bytě ve městě, který splácíme. Bára má dítě s Tomášem, do kterého se zamilovala za dob studia. Žijí u jeho rodičů na venkově. To Sofie zatím spíš randí s kluky. Hledá pravou lásku. Monika se nám trochu odcizila. Odstěhovala se docela daleko kvůli kariéře, kterou si začíná budovat. Helen je spokojená v práci, kde se potkává s Anet. Ta se do naší skupinky připojí o něco později.

Chat Pipinky

13.5.2013

          Evelína: Tak rozlučka je teda 25.5. u mě doma asi kolem 16 hod., tak doufám, že si uděláte čas. Budu tu mít i nějaké holky ze třídy, tak snad se tu vejdeme. Byt je malinký, ale tak nějak se to zvládne.

          Helen: Já dřív jak v devět nebudu moct, ale potom ráda dojdu.

          Evelína: Ok. Napíšu vám cestu tramvají.

          Bára: Jak prosté.

20.5.2013

          Sofie: Ahoj Elvi, dorazím kolem sedmi. A co se bude pít a jíst, ať vím, co donést.

          Evelína: Ok, nosit nemusíš nic, nakoupeno mám. Pít se bude víno, já tvrdé nepiju a ostatní asi taky moc ne, tak myslím, že víno bude stačit, a nachystám chlebíčky a jednohubky a tak, takže nic nenoste.

          Bára: Kolikaminutovku si mám koupit? Stačí 15?

          Evelína:: Jo, stačí 15 min. A zpátky jedeš jak?

          Bára: Nevím, asi busem kolem té desáté anebo se domluvím s mamkou, protože Tomáš musí být u malého.

          Evelína: Jasně, však uvidíš.

Tady konverzace prozatím končí a znovu se rozběhne až o pár let později. Tehdy jsme se ale domluvily a holky na mou rozlučku skutečně dorazily. Z bytu jsme nakonec vyrazily i do víru velkoměsta – ve dvaceti se zkrátka pařilo jinak.

Mezitím jsme si samozřejmě psaly soukromě. Co si psaly holky mezi sebou, možná i o mně, samo sebou nevím. S některými byl můj kontakt spíše sporadický. Většinou jak se máme, co je nového ve škole nebo v práci. Takové ty klasické konverzace, abychom o sobě neztratily povědomí a zůstaly jsme v kontaktu.

Flashback

Chat Evelíny a Moniky

25.6.2011

           Monika: V tu neděli tě budu čekat u intru. Báře jsem psala, že budeme kupovat víno. Ona že nebude pít, že tam ani nechce jet, že nemá ráda jiné prostředí, nepotřebuje chlastat, protože se umí bavit i bez toho.

           Evelína: Budeme naposledy celá třída, tak o co jde?

           Monika: Říkala, že nemá peníze, že tam nechce být s Ninou. Já taky nechci být s Ninou, ale neviděla jsem jí od matury, to máš měsíc, tak mě tak neštve. Já to beru, že jsme spolu naposledy. Každá se někam rozprchneme a už se v tomhle složení jako celá třída nemusíme nikdy vidět.

          Evelína: No přesně a dvacet korun na skleničku snad má.

          Monika: No to má, ale nechce to utratit za chlast.

          Evelína: Tak Tomáš vydělává prý docela dost, tak to nechápu. Najednou nic nemají?

          Monika: Jako promiň, ale když má Bára peníze, tak si za měsíc koupí dvě řasenky, které stojí dvě stovky. Mě někdy přijde, jako kdyby jí bylo už třicet a měla dvě děti.

20.7.2011

           Evelína: Tak jak? Už přestěhovaná? V práci?

          Monika: Ještě jsme se nepřestěhovali, o měsíc se nám to posunulo. Pracuji zatím tady, ale nájem je už zaplacený, takže všechno klape.

Chat Evelíny a Báry

21.7.2011

          Evelína: Čauky, jak je? Kdy nastupuješ do práce? Já mám jen brigádu přes prázdniny, pak škola. Jinak myslím nic nového, až na to, že Jáchym přišel domů už dvakrát napitý, ale to není moc žádná novinka.

30.7.2011

          Evelína: Čau zlati, ani nenapíšeš. Prstýnek ještě nemáš? Co práce? Napiš. Zatím pa.

          Bára: Ahoj brouku, nebyla jsem tady dlouho, tak ani nevím, že jsi psala. Nastoupila jsem do práce. Byla jsem pochválená i od ředitele, tak si mě tam nechají. Je mě tam fajn. Mám krásné směny, bomba kolektiv, takže se dá říct, že jsem spokojená. Peníze taky mám, takže pohoda. Tom je teď v Polsku pracovně, takže mám doma pohodu. Naši jsou v Chorvatsku a my dohromady tam musíme jet ještě před mimčem a svatbami.

          Evelína: Já prstýnek taky ještě nemám, ale možná se to rýsuje na příští rok, tak uvidíme, kdy se odhodlají. Jáchym jde na pohovor, ale kdyby ho tam vzali, tak moc peněz nebude, ale aspoň něco. Jinak bude hledat dál. Teď má brigádu u taťky a příští týden jdu zase já dělat uklízečku.

14.8.2011

            Bára: Nemám si s kým popovídat. Jako v práci jo. Mám tam jednu kámošku, ale víš jak, když nechytneme společnou směnu, tak nic. Včera jsem měla celkem depku. Nicméně ji mám teď docela často v tom smyslu, že si má Tomáš najít jinou babu, že já mu nemůžu nikdy stačit. Zásadně mě to potýká na společných zábavách a akcích. Připadám si mezi těmi lidmi někdy jako z jiného světa. Jak mezi kterými, ale i tak no. Chci si s tebou popovídat. Možná jsem i těhotná. Nebo budu. Asi jsme se začali trošku snažit o mimi. Moc. Nebaví mě ten život z práce do práce. Napiš.

            Evelína: No já si taky nemám komu postěžovat, co mě trápí, co je nového. Je to hrozné, když víš, že už nebude to ráno, kdy jsi věděla, že tam na tebe čeká nějaká Bára a ty jí můžeš všechno říct. Teď se něco stane a já nemám komu to říct a až se uvidíme, tak ty novinky, co byly tehdy nové, budou staré a už to nemá cenu ani říkat. Takže se musíme vidět co nejdříve. Jáchymovi práce nevyšla, nevzali ho. A jak to, že se už snažíte? Nebo cos to psala, že už možná jsi? Jak dlouho jsi to neměla? Nečekáte už ani na svatbu?

            Bára: Jo, přesně tak to je. Aktuální problém se stává neaktuálním. Bohužel s ním nic nenaděláme. Na miminko jsem změnila názor od té doby, co pracuju, protože tě vlastně celý život nic jiného nečeká. Taky máš peníze, které jsi neměla tak víš, že je můžeš využít jinak a potom jsem zrovna v tom věku, kdy poslouchám okolo sebe, jak mají ženy právě v tomhle věku děti, že je to nejlepší. Tak jsem se rozhodla, že když to vyjde dříve, nevadí, a že se vlastně moc těším. Denně vidím v práci tolik dětí a těhotných, že mi jde z toho hlava kolem. Těším se na to. Nepřijdu o nic, takže je mi fuk, jak to bude. Zkoušíme, uvidíme a svatba klidně může být s miminem, takže pohoda.

            Evelína: Tak to máte fajn. Tím, že Jáchym nemá práci, tak se nechce o ničem, co se týče budoucnosti, bavit. Že nic řešit nebude, když nemá práci. Jako na jednu stranu ho chápu, na druhou ne. Jinak do školy se moc netěším. Jako by každý ode mě něco očekával, tak uvidím, jaké to nakonec bude.

24.8.2011

            Bára: Jsem se chtěla v neděli stěhovat k našim. Málem jsem to udělala, ale zase to nešlo jen tak odejít a říct, že ho nemiluju, když miluju. Hrůza. Stavy mám jak blázen.

            Evelína: Já taky, ale na stěhování to není.

            Bára: Já bych ho někdy zabila poslední dobou. Já přijdu z práce a on si jde hrát Monopoly do hasičárny. V tomhle se nezmění a nevím, jestli tohle vydržím. Zase se ten vztah mění, když mají oba práci.

Chat Evelíny a Helen

7.10.2011

            Helen: Ahojky, Evel, neuděláme si sraz, ty, já, Bára a Sofi? Mohlo by to být fajn. Pisni, kdy budeš mít čas.

            Evelína: Super. Klidně můžeme hned teď v sobotu, co? Musíme se domluvit s holkama, kdy jim to vychází.

Chat Evelíny a Báry

3.11.2011

             Evelína: Tak jak?

            Bára: Nevím ještě. Už teď vím, že s penězi nevyjdeme, takže těžko. Tom si sice půjčí peníze od mamky, ale nevím, jestli je to zrovna vhodné jít se někam bavit, víš, že to bude blbě vypadat.

            Evelína: Tak víš, jak dlouho jsme se domlouvaly. To jsme se měly sejít začátkem října a máš listopad.

            Bára: Já vím, ale devátého jedu zase k doktorovi, to máš stovku za cestu.

            Evelína: Já vím, že do Vánoc pak už nebude čas. Helen se Sofií dorazí určitě, tak uvidíš. Termín máme a čekám tě u mě.

            Bára: Pokusím se to nějak udělat a snad dorazím. Pa

Chat Evelíny a Helen

3.11.2011

            Helen: Kde budeme v tu sobotu nakonec? U tebe?

            Evelína: Ano, dojeďte ke mně. Psala jsem si s Bárou a že neví, jestli dojede, že nechce utrácet.

            Helen: To by mohla přežít. Zase tolik peněz to není, a navíc teď vydělává. Jak se k tobě dostanu?

            Evelína: Pisnu ti to. Asi pojedete všechny spolu z centra. Báře jsem napsala na mobil. Zkusím ji překecat. Možná jsem jí vyprovokovala, že fakt dojede.

            Helen: Kdyžtak bychom mohly pokecat aspoň my tři, ale bez ní to nebude ono.

Chat Evelíny a Moniky

15.11.2011

            Monika: Jak žijete?

            Evelína: Moc se toho u nás nezměnilo. Zrovna minulý týden jsem se viděla s těhulkou a Helen. Sofi nemohla a Ninu vidět nemusíme. Já mám sem tam brigádu. Jáchym stále nemůže najít práci, takže přežíváme. Snad bude lít. Co vy tam daleko?

            Monika: Nám se daří, nestěžujeme si. Zrovna minutý týden jsem byla darovat vajíčko, takže jsme si s Jonášem přilepšili. Koupila jsem si nový telefon.