Příběh odjinud aneb Jak číst poezii

Anotace: Napsal jsem kdesi krátkou báseň s malým humorným štychem o situaci stále se opakující v tisících generací... žádné veliké metafory, celkem srozumitelnou. Ale...

 

.

zahrnuji tě vřelými slovy

vyčtenými z básní

těch, co už nejsou

 

s nedůvěrou

díváš se kose

 

zní studeně

a bose

tvé repliky

 

ach

 

netušil jsem

že čteme stejné

mistry

 

Potěšily mne celkem příznivé ohlasy, za to jeden byl dost hustý i na mne:

 

helgard

já jsem si nevšiml jediné reakce, která by tady vysvětlila a podala pochopení...Snad nejsi tak naivní, abys věřil, že komentář typu...jééé to je skvělé, úplně z toho učůrávám, zvláště ta silná střední část je super....je jako, že to čtenář pochopil....čtu pozorně autory i kritiky a legrace je už jen to,  že u slátaniny bez špetky návodu jak to číst, bývá řada slátanin kritiků,  jak to bylo uchopeno a jak je to super,  ale vždy je to anonymní bez konkrétní a jasné vysvětlivky. Tak to jen na okraj postřeh....z obsahu komentářů kritik jsem schopen stoprocentně vyloučit všechny jejich pisatele ze skupiny pochopivších...samozřejmě, že za kritiku a smysluplný komentář nelze považovat, když někdo napíše, že když ho zamrazí v zádech, jestliže něco dočte, tak je to krásné.....to je tak dětinsky subjektivní a úsměvné, že to není kritika ale spíše takový osobní vyznání....samosebou dobře za něho moc ti to přeji a autorovi mrazení gratulujeme k takové samovolné neřízené reakci, ale to neznamená, že pochopil obsah.....snad mi rozumíš, co se tu snažím říci. petr

 

Za vteřinu mi proběhlo hlavou: jakto? asi nějakej... no, jasně: moc bys chtěl, moc... ale nemáš na to to hlavní... pak mne napadlo

 

zahrnuji tě vřelými slovy (když ptáčka chytají)

vyčtenými z básní (představa o špičkovém vemlouvání se)

těch, co už nejsou (Rimbaud, Nezval, Seifert...)

 

s nedůvěrou (copak to na mne zkoušíš?)

díváš se kose (vím, o co ti jde, hade!)

 

zní studeně  (aby bylo jasno, co si o tom myslím)

a bose (holé věty - to je hrozná zbraň)

tvé repliky  (zpražovačky)

 

ach  (Shakespeare: Marné lásky snažení)

 

netušil jsem  (ba ne, trochu jsem to čekal, ale doufal...)

že čteme stejné  (všimni si chlubím se, a lichotím ti...)

mistry  (ale stejně je to na nic. Snad jindy...)

Nevím, jestli mu to k něčemu bylo.

Nevím... už se neozval...