a muž___

Najednou začal ze stromů nad ní padat mokrý vítr
když se otočila
nebyl tam nikdo

ležel mezi stromy
modřín
nešlo si nevšimnout
planetky jmelí už dávno okousaly potulné srny v krajkovém prádle
a když ho překročila
zasténal
že sova nestačila vyletět
že neví jak moc jí rozbil peří
že kořenům nejde věřit
že přitažlivost zemská
je ženská bez kadidla chrámu
                                           a muž
sténal zaklínadla
byl smělý
překročil noc o kus dál než směl
zakopla a spadla

byla celá promočená
a když se otočila
nebyl tam nikdo
přidala do kroku
ráno měla v očích modřiny
—-
někdy, když se zlobí, zežloutnou
zvláštní něhou dravce
co pod peřím nosí něčí smrt