dobronoční

svetr vyplétá se
nit po nitce
mizí
v tratolišti slzovém

Měsíc v tichém výkřiku
směje se mi
bezobsažně

jít dál jít dál jít dál...
prý se ještě musí

oběd večeře
kus čehosi
večeře
snídaně

nic
.

mám prázdné dlaně
hlavu o cosi moudřejší
/snad snad, příliš mnoho platíš... platím, platíme/

oči rozhozeny z okna podél trati

vrátí se či nevrátí?

/kdyby tam přeci jen Někdo Nahoře byl
nechť znamená si moje přání.../