Trýznění

Píši zde popěvky před branami pekel,
bardem ďáblovým se cítím zván.
Zvon soudného dne zní v uších,
chřtán pekelných zrůd
tráví duše v havrany protkaném kotli
nad plameny.

Temnota odráží sebe samu
v pramenu slz z bran do duše
hříšníků na pranýři postavených.
Trýznící to pohled schytal
kdo jen spatřil.

Muka snad konce nikdy
nevezmou za své.
Snad supí mláďata si nasytí břich —
toť jedinou útěchou,
že život za život dán.

Bolesti však nikdy
dosti nebylo…