Nedokončená...

Mluvíme k sobě,

přesto každý zvlášť,

s břemenem bolesti,

s nadílkou našich krás. 

Zabiti odstínem svých vlastních zrad,

z řad úhlavních nepřátel

i spřátelených ras.

V jednotě strachu,

v prachu vlastního bytí,

Mluvím a ty mě neslyšíš,

v uších máš špunty z bezcenosti.