zápisek 17.2.
zápisek 17.2.
Anotace: ___
navlékáš na větve kapky
jako dny ve kterých pláčeš
a hledáš své jarní slunce
s teplýma rukama
vykřesala jsi jiskru
z toho bláznivého dýmu času
a podpálila troud
hoří modrým plamenem (zatím nehřeje)
sedíte naproti sobě
ten vzduch je vydýchaný
nikdo nechce otevřít
a za oknem čerstvý vítr vane
Komentáře (18)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk20.02.2017 07:44:18 uživatel smazán
S jarem přijde i to slunce :-)! Je moc krásná...
21.02.2017 16:55:39 Philogyny1
Slunce je pořád, ale každý ho vnímáme jinak...
21.02.2017 18:04:03 uživatel smazán
Někteří ho nosí v sobě :-)...
19.02.2017 07:36:45 Iva Husárková
...že Ty jsi třela liščí ocas o ebonitovou tyč? Moc líbí. ST. :-))
18.02.2017 13:00:08 Helen Zaurak
Hluboce zádumčivá, poetická...
18.02.2017 14:45:57 Philogyny1
ráda Tě vidím, Helen, já to mám teď takové zamotané, je to jak to prádlo v automatce, co někdy pozoruju, všechno se vším a ne a ne se z toho dostat ven... :)
