Bezmoc

Nebe
kolem našich hlav
mělo zvláštní barvu.
„Musí být nějaká cesta dolů“ řekl šašek královně.
Kolem létali andělé
a křičeli na nás andělským jazykem
Chytila jsem za ruku ďábla
a střemhlav padala dolů.
Jako kámen
hvězdnou nocí
Uviděla jsem
černého ptáka.
Seděl na rameni strašáka v poli
slaměný klobouk na hlavě
němý
dívá se
do stejného místa
celé dny nehybně
sám, opuštěný
smířený
se svým osudem
čeká …

Láska z nás mnohdy dělá nepřátele

Takovou,
která se líbí duši
a jejímu striptýzu
nenávist
srazí na kolena
saháme na ni
ze svých postelí
v nebeských prostorách
našeho mlčení
smíření
se svým osudem …

nehybné čekání
právě začalo

*****************