malovat na sklo vitriolem

V temnotě, kde hvězdy hrají svůj tajemný

tanec,

malíř černých děr se vznáší s vitriolem na štětci.

Sklo před ním, jak průhledné plátno osudu,

do něhož kapky kyseliny tančí svůj křehký valčík.

Štíhlý tah štětce, jak hladina ticha,

černé díry v očích malíře odhalují věčnost.

Jedno slovo na skle, jak píseň neskončených

snů,

obrazy vitriolu, stopy příběhů v mlze času.

A malíř táhne stíny, rozplývající se v

nekonečné vzdálenosti,

jeho dílo, tajemné vyprávění bez začátku a konce