Anotace: **--** ale co
nikdy nedodělané věci
mě straší před usnutím všechny
u dveří čekají
že je vezmu za ruku a půjdu s nimi ven
do lesa
na procházku
jednoho dne
mě můj bratr vyslal na obchůzku osady
když jsem se vrátil
nebyl už doma
a já vůbec nevím
kam šel
a proč se nevrátil
beru si to štěně do ruky a v tu chvíli mě napadlo
že ho jednou budu pohřbívat
potom mi usnul v dlani
tak byl malinký
byl to den kdy jsme měli jeden druhého před sebou
Velmi emocionální a slzavě smutné.. ST.
11.12.2016 08:21:12 | Tvořilka Lenka
moc pěkně napsaný
09.12.2016 08:28:31 | klaun