Rozsvícené ticho

Anotace: Mám dnes volno, rozečtenou knihu o archeologii, tak jsem si vzpomněla, zkusím vložit spíše drobnou reminiscenci... pozn.: Žabku jsem si vypůjčila z knížky Lovci mamutů od E. Štorcha

Rozsvícené ticho...
a nevím proč,
myšlenky vynořují
dávnou fotografii.
Jsem Žabka,
plachý úsměv ve tváři,
rozcuchané vlasy gumičkou sepnuty,
modře tepláková mikina, 
i když fotka černobílá,
okno v Solenicích.
Tam za tím oknem,
někde v trávě,
schovaný obživlý kamínek.
Trilobit. 
Brázdil dnem moří,
propastmi věků doplul mi do dlaní.
Vzpomínka zůstala,
a cosi dnes uvnitř svírá
otázka zastřená.
Jestli pak někdy zbude i po mně,
namísto schránky, ulity, kamene,
v tišinách vánků myšlenka:
Žila dívka,
a moc si přála 
zpívat a tančit,
darovat cit...