Anotace: .....
Na schodech kostela
ležel zkrvavený jazyk
ještě sebou cukal
v křeči
vrásek zvolání
„Kdo jsi, že soudíš?!“
než umřel …
Očouzené dveře
bez kliky
se otevřely
v tom praskání
veřejí
byla smrt
zlovolná
libovůle posměchu
prázdno
Včera
jsem spolkla
anděla
Díval se na mne
z hladiny polévky
mého talíře
plovoucí silueta
a nikde nápis
„Sněz mne“
Spolkla jsem ho …
Jak chutná anděl,jenom fauni vědí, když rozdávají sousta dívkám dlaní průsvitných. Je to moc hezké dílo.
24.01.2018 15:54:03 | Jan Urban
Andělko, moc krásné a k přemýšlení, co vše v tvých písmenkách zaznělo. ST*
24.01.2018 12:02:08 | Šípková Růženka
Tu si z dovolením uložím. Je krásná. :O)
24.01.2018 10:12:44 | Tichá meluzína