Den z mnoha

Měsíc
utonul v bahně
přízraků
táhnoucích káru
nočních fám

pohlédla jsem do prázdna
nad hlavou …

„Slitování !“

ochladilo se
z nebe začaly padat
mrtvé holubice
ven do polí
kde farmáři pěstují obilí
na meze
kvetoucích kamenných květin
do vyschlých úst
plných odporných
kroutících se
červů

má to cenu? … prosit?

kdo bude mluvit za mne
když nebudu mít ústa ?
kdo bude chytat motýly
když nebudu moci toužit ?
anebo snad
kopanec do zadku ?
vyzvracet dny
co strávit nelze

Každý potřebuje občas přítele
i ten
kdo miluje

samotu

Stále……..žiji