4(ceti)LÍSTEK Jitce dnes poprvé a naposled.

Anotace: Teď tu jsem. Pak už nemusím. Stejně jako Ty... I Ty Cvrku!

Co je to za věk?!
“40”
Shora se díváš teď na svět.
Někdy chtěla bych nazpět... vrátit čas.
Ty Štíre, ještě neměla’s odejít.
Měla’s velké plány, teď užíváš si sama klid.
A bylo Ti dost málo, na to ještě míň...
Něco nám Tě vzalo, chtěly jsme si hodně říct.
Už můžu jen vzpomínat na to, co už nejde zpátky...
Ty Tvoje slovní obraty a hrátky.
Tvůj rukopis, jazyk ostrý jako břit. Ty hranice jsou
Vždycky vratký.
Snad Ti někdy odpovím. Počítej s tím, že Ti to jednou
Spočítám. I když jsme kamarádky.
Něco mi dlužíš... řekla’s tehdy: “máš to u mě”.
A myslela’s cestu do Brna. Ne do nebe.
Asi jsem to špatně pochopila, dost hrubě...
Ještě musím do sebe.
Tenhle dluh už nesmažeš. Teď máš to u mě.
A já u Tebe. Ty’s nikdy vlastně nebyla... jen sama
Pro sebe. Vždycky hlavně pro ně. Tu velkou slzu,
Co mi zbyla, pošlu do nebe. Cváláš zas někam
Rychlostí divokého koně.
Stejně tak, jak šla sis za svým pokaždé, jen teď jsi
Zašla o něco dál, než’s měla.
Kde Tě teď hledat... považte! Když duše dávno
Odletěla. Nikdy’s nebyla na velké nářky, hodně toho
Vydržela... a nejen ty naše dávné spářky. Jak bych si
Nevzpoměla?! Tomu Teď říkám blbá kocovina.
A naše rozjímání... co život, co chlapi, co děti,
co nové... A nakonec co my tu... a co! Tu a tam...
Bez příkras a bez přetvářky.
Jo, a tehdy... když zas jely hned ráno spolu
od Ostravy do Brna... zas jsme si tak sedly.
A kecaly o všem. Jen tak.
Tak, že za zády nám ujel další, ale ne poslední vlak.
Ten jsme ještě chytily...
A když po dálnici se řítily, pouštěla’s na plné
Koule všechno, cos měla ráda... a jely na stejné vlně.
Dávala’s to slovo od slova.
A já.. chvilkama jen poslouchala
A koukala... na ujetou krajinu kolem.
S Tebou jela bych i tím divokým polem s vlčími máky.
Co už taky!?
Víš svý... ale poslední cesta před tou
Tvou poslední měla být jiným směrem.
Zase dolů, na Jih. A to, co tam mělo být, i bylo.
Ale nikdy už ne tím, o čem se snilo.
Místo adrenalinplánu Ti ke zdi fotku daly, svíčky zahořely...
A když se vracely v pozdní noci, z dálky ještě svítily.
Jako bychom spolu byly.
Kamínky drahé v těch Tvých barvách položily.
Bylo to dost čerstvé..
Naše barvy vybledly, jsou pryč, už jen v hlavách.
Nebylo to lehké... slyšet. To není nikdy. Kdo to kdy slyšel!?
A rád... Nebo že by to snad bylo jinak? Nevěřila...
A ještě tohle celé... a k tomu horší.. jak to jen říct.. do prdele.
Jak to těm druhým sdělit, říkat...
Jindy by mi to šlo skvěle. Ale ne tohle.
Když nedá se ani nadechnout,
Ani dýchat.
Najednou se i to Brno nám tak blízké vzdalovalo
o něco dál. Šlo temnotou.
Bohyně... nejen v mých očích a nejen jak jsi vždycky
psala. V tom Tě už nikdo nepředčí...
v tom bych na Tebe neměla.
Nikdy jsem Nelitovala. A nejen v tom.
Život jsi milovala.
Tak proč to?! Bezmoc si Tě náhle vzala.
Podaná ruka chyběla... kdybych jen tušila.
A děti? Měly a stále mají si kde hrát.
Jen ty otázky na důvod, proč tu nejsi...
Ty jen těžko mohou hřát. Taky byly od ucha k uchu.
A zas by byly. Malé jsi všechno dala, o to víc,
že beze sluchu a nikdy říct nemohla:
“Mami, mám Tě tak ráda!”, protože němota ji okradla o hlas.
Ona to však řekla po svém. A nejen Ty’s ji rozuměla...
Vždyť pak už sis ji sama vypiplala. A nedala ses.
Ani o vlas. Teď jsou už bez Tebe, tak jako my.
Není z toho dvakrát vesele, ale život
Běží dál. Kdyby ses tu aspoň zastavila,
třeba někdy na pokec...
V té myšlence už jsem polevila.
Vím, to už se nestane.
Ale nakonec spolu rozmlouváme i tak.
Byť se to asi nezdá, ale umím si to představit i jinak.
Ale kde bychom teď byly..?
Tu anebo Tam... vlastně ani nevím kudy kam..
Ještě´s nedošla pod zem.
Možná se ptám, až budu stejně na prach
Jako Ty... jak to jednou udělám.
Kdybys mohla napovědět.
Jít sem, Ke mně blíž. Jen žádný strach.
Jsem ještě živá.
Ale i tak, jestli nás tu vidíš.
Ty víš... že chybíš. A ještě uvidíš.
Ten OHEŇ, co 17.11. zapálíme...
Bude to velké,
i s Tvojí ségrou, kterou jsem aspoň poznala.
Takže i pro Tebe. To si piš. IN THE SKY.
Jiťulinko, Cvrčku.. mám Tě ráda, posílám... :-*
Rovnou do Nebe!
Myslím na Tebe... tak mysli na to, na nás i na sebe.

Jedna z našeho 4-lístku. Další na řadě... A :)