Anotace: ---
mlha se zdvihá nad lesem a
divná nese další nůši
smrt malých pro rubášky
nad lesem sešitá mlha plná plen
říkáš že mi to sluší
a divná nese další nůši ---
---
---
mlha prší obličejem nahoru
čmárám do ní tužkou vypadaný vlasy
budou se snášet zpět
do světel zvířat
může být zvíře imprese?
povodeň v duši ---
---
---
pod křikem vran leží smrk omorika
tam sahám do hnízd a někdo pořád vzlyká
/možná pohádku o ztracené panence v trávě/
už tenkrát pípalo ptáče v kaňkách mezi slovy tence
prosakovala sůl
touha slovit
chtíč pod fíkovými listy zůstane navždy čistý
vím to
16.10.2024 13:39:58 Vivien
Phil, mlha prší obličejem nahoru, tak to je nádhera. Je to jako v šeru rozeznat oči laně. Tak niterné, tak sotva hmatatelné, jen některým .. co už mají navnímané ..
16.10.2024 13:31:02 lawenderr
smrt jednoho je vždycky život jiného, si říkám, když je mi smutno - ale když je těch smrtí víc, než život zvládne ... a pak si zkouším představit. Myslím, že na konci každého pádu je další cesta :) asi. Ten závěr je boží
Děkuju
11.10.2024 16:22:05 jablonka
mlha prší obličejem nahoru ...
je to ako schovať sa na pôjde
kde sa prach víri v prúžku slnečného svetla
dotýkať sa vecí dávno minulých a prítomných zároveň
12.10.2024 19:02:03 Philogyny1
Jablonko, takhle jsem naposledy seděla ve sklepě pod starým chlévem a fotila si ten barevný prach. Někdy i sklep může být půda. Kdysi u babičky. Líhnuli se tam z kukel bílí motýli a já otvírala střešní okno. Ten domek jsem milovala. Pak nám ho vykoupili a dali byt v paneláku. Byli jsme třetí domek od řeky Opavice a Kijusku, celé moje dětství. Dělali tam tenkrát vrt. Už v metru byla voda. Moc dobře věděli, na čem staví. Nás tam bylo sto a velké zahrady. Teď deset tisíc lidí pod vodou. Pamatuju se, jak jsem jako holka stála a koukala, jak se voda valí těsně pod pěšinou. Když trochu opadla, tak jsem ji přeplavala. Vší silou. Snesla mě kus dolů, ale nepotopila. Zpátky jsem šla přes most. Už jsem věděla.