je leden, lišky kaňkují bílý sníh
je leden, lišky kaňkují bílý sníh
Anotace: a
slib mi
Po porodu jsi ochrnula
diagnóza: paréza pánevních končetin
i moje tělo ochrnulo
ležíme vedle sebe
tvoje morda těsně pod mou krví
přivíráš oči
zdá se ti o teplých hrdlech srn
---
stodolou prorůstá černý bez
opuštěné kočky
krysy
krutost kun
rez kuličkových ložisek vytváří groteskní koláže
na povrchu nahmatáš stesk
stejný jako déšť co nakonec vpije se do tváře: i pes
---
voda padá
voda kape tluče utíká
voda zurčí stříká bubnuje /na svědomí plechových střech/
ta voda tu je!
řekls: bojím se ---
---
---
a měsíc šprýmař té noci
ve svém tenkém konci srpem užínal peklo
až ke rtům
vpichy slaných slz
---
zhasni
bolí mě oči jdi k čertu
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
horší je když ochrne mysl...
20.05.2025 12:31:16 | enigman
Je mi tě líto. S tím já nic nenadělám.
20.05.2025 23:04:51 | Philogyny1
Je o Frýdě, jak ochrnula po porodu na zadní nohy. Půl roku, než se na ně postavila a potácivě pár kroků. Mezi tím injekce injekce nahřívání, nemocnice a doma. A až se zdálo, že bude dobrá, tak ji omylem přejel manžel, seděla v trávě a všechno znova. Je to můj miláček. Dostala jsem ji s kýlou, že k sobě přilneme. Někdy k ní přitisknu hlavu a zabroukám melodii. Tak jsem to dělala i svým dětem. A ona mi odpovídá ve stejném tónu, má hudební sluch. Teď leží vedele mě. A vždycky budem. Děkuji za čtení.
13.05.2025 20:52:09 | Philogyny1
silnej text
neobsáhnu ho v celku, ale napojila jsem se působilo to
12.05.2025 18:16:41 | cappuccinogirl
No ono už jedno, jak u velkého srdce ležíte. Zejména když je společné.
Ten závěr v mocném svalu poezie*
11.05.2025 17:16:06 | šerý
