pokus o requiem
pokus o requiem
Anotace: ---
V rozbitém obličeji se odrážely truhlíky s červenými muškáty
odvážné myšlenky: ano
začalo prostupovat žilkování ostře pálených cihel a jednotlivé svaly dýchacího ústrojí zbavené omítky
vstřebávaly déšť
z puklin slabosti: nálet
ještěrky: ano
básně visely v nepravidelném pořadníku proti větru
nakonec to byl dub
tělo se nikdy nenašlo
zvláštní soubor rostlin posléze zaznamenán do herbáře
proveden zkušební roub
v noci rozkvétají: jenom ty s ručně psanými poznámkami tužkou Koh-i-noor
z vázaného hřbetu neustále krápe
za mech s nataženou kápí
někdy tam spí mraky
slunce: vzácně
kolibříci otevření pokaždé na jiné stránce číslo tři
za odrazem tváře prosakuje vlastní pramen
smír
Komentáře (14)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Máš tu báseň v zajímavém tvaru i jako třeba: Líbí se mi to, a vlastně mám pro pelargonie (zonale-páskaté) slabost. Jsou pro mnohé "tak obyčejné" ale mě připadají jak z jiného světa. Už ty listy tvarem z pravěku a kolínkatá těla, jako u bambusu nebo palmy. Prostě kdo chce vidět, tak vidí. Kdo nechce, tak se šidí.
Když jsem kdysi bydlel v hájovně a měl vchod do bytu přes velkou skleněnou verandu, tak jsem měl na parapetu u oken v řadě truhlíky s muškáty. Hotová džungle spleti a květy mnoha barev.
Dcerka si přinesla od kamarádky prťavého Hrabošíka podzemního - tak to byla, haha, její mámka nadšená! Jednou odpoledne jí zmizel, protože v klítce nedovřela dvířka. Prohledali jsme celý byt a půjčili si od souseda Tarzana-kocoura... vše marné, nevyslídil. Hrabošík Bubu, jak ho dcera nazývala pro jeho černou barvu, zmizel neznámo kam. Holka vyváděla a ronila slzy, že Bubu někam zalez a je umřenej.
Na večer jsem přišel domů ze schůze věrných členů členů Přatel pivní pěny (PPP) z místní hospůdky. Při vztupu do verandy mi pod nohami zaskřípalo. Rozsvítil jsem mdlou čtyřicítku žárovku a viděl po zemi spoušť po podlaze hlíny i lístků květin. Byť trochu po schůzi znaveným zrakem, jsem očima přelétl truhlíky a zahledl na jednom jeho okraji pod listy Buba! Civěli jsme na sebe. Opatrně a pomalu jsem z věšáku poličky sundal foťak s bleskem, hrabošík se ani nehnul! Zaostřil sem, šlehl blesk, a umrtvil ho do fotografie. Bubu zahrabal nožkama, kolem se rozletěla hlína a zmizel v muškátovém porostu pralesa.
Zavolal jsem na dceru, která přišla v pyžamu (ještě si četla knížku) a spolu s ní, se objevila i má žena. Obklíčili jsme muškátový terén a pročesávali "kmeny" rostlin. Po chvíli dcerka Buba zahlédla a chaoticky vypískla. Vnořil jsem ruce do rostlin, ale on prchal. Pojednou se zmatečně objevil na hraně truhlíku a spadnul z parapetu dolů na zem. Naštěstí pro nás do holínek, které jsem měl v pozoru na podlaze. Jedné z nich už nebylo úniku a Bubu byl lapen!
Když jsem po nějaké době film nechal vyvolat a v prodejně u pultu si zběžně prohlížel fota, naklonil se ku mě fotograf Kuzma, a tiše se zeptal. "Hele Karle, vím, nic mi dotoho není. Ale nedá mi to. Prosím tě ukaž!" pozvolna mi vzal fota z ruky a soustředěně v nich listoval. "Jo, tady je to!" zvolal živě.
"Ty vole, to čumim! Řekni mi co je to zvíře?" zadíval jsem se na foto na kterém bylo zvíře mezi podivnými kmeny stromů. Černé chlupy a světélkující reflektory strašidelných oči.
"To je přece Kuzmo, hrabošík mojí holky Bubu." jsem odvětil sám překvapen, jak nezkutečně impozantně na fotu vypadá.
"Ty bláho, tak jó teda. Teda to je drsný! On vypadá jako nějaký netvor z džungle."
Tu fotografii už nemám. Dcera se s ní chlubila ve škole a buď ji někde z brašny vytratila, nebo jí, ji někdo ukradl. Škoda, viděla bys, jak se někdy nechtěně a nečekaně "povede" neskutečné foto.
Tvé dílo ve mě opravdově rozezvučelo padlé vzpomínky a zní mi to, jako rekviem. Jo, zafugovalo to! Díky, že si mi udala tón.
09.06.2025 14:13:36 | šerý
Proč nepíšete povídky? Vaše vzpomínky jsou jako dopisy, moc ráda je čtu. Naposledy si i vytiskla. Nelžu. Taky mám ráda muškáty, nejvíc ty babičkovské, červené a ráda k nim čuchám. :o) Já měla Kikinu a Bužulína. Ale to byla morčata, hrabošíka jsem nikdy neměla, musím nahledat. Jo a ty čtyřicítky žárovky máme doma taky a přesně popsané světlo. V ložnici nemám nic, žárovku vyšroubovala. Děkuji. Někdy je v tom děkuji všechno i když to tak nevypadá.
09.06.2025 14:59:52 | Philogyny1
mně se moc líběj ty tvoje řez: zapsala si ..., zaznamenáno ... vytrhneš čtenáře ze sedaldla a posadíš ho o pár míst v hledišti bokem :) ... a slunce vzácně ... :) teda, to tam taky patří. Skvělý konstrukce prožitků
09.06.2025 12:49:10 | lawenderr
Já moc a moc děkuju. Někdy v té době fotila svůj oblíbený mech. Vždycky došla domů, přenesla data z foťáku a dívala se, co vyšlo. Někdy si to přizpůsoboval přes to svoje oko a rozčiloval mě. No a na té jedné fotce má mech na hlavách kápě, je to jako sněm mnichů. Hovoří spolu. Tak mi to tenkrát přišlo. Dala jsem si tu fotku jako úvodní... :o)
09.06.2025 15:09:08 | Philogyny1
Útržky mechových těl..
jen zdánlivě nesouvislé indicie" z vlastního pramene" ...Svatko znáš Annu Hogenovou, že:)?
09.06.2025 08:16:36 | Malá mořská víla
Anna Hogenová je na mě poslední dobou hodně tvrdá - tvrdá, ale pravdivá :) Nedokážu udržet tu čistotu myšlení, aniž bych si všechno emocionálně zabarvila :) Pro mě je svět víc o pohlazení než o nastavenym zrcadle - ale určitě se to zas změní :)) znám se. Tak jen příspěvek do debatního klubu a že taky jsem její sjížděčka :) a mávám, rybko :*
09.06.2025 12:53:37 | lawenderr
Gábi, dneska jsem už podruhé googlila, našla jsem si ji i s tím názvem knihy Žít z vlastního pramene. Děkuju moc za odezvu a odkaz, už začala načítat. . Tuhle malou jsem si tu uložila ze svého instagramu, napsala ji už kdysi...když zadáš na netu Svatava Ovčáčková, tak se ti zobrazí. Jinak já nejraději ze všeho fotím mech po dešti, staré hřebíky s pavučinou a tak nějak...pokouším se do nich chytat slunce. :o) Hezké ráno...
09.06.2025 09:00:45 | Philogyny1
Krásný vědomý den přeju :*
09.06.2025 09:05:25 | Malá mořská víla
Napsala toho hodně, dívala se nedávno po antikvariátech, to kolikrát člověk nemůže ani obsáhnout. Chybí čas...
09.06.2025 10:03:48 | Philogyny1
ano , věnuj ho životu, žití, lásce a milování...to má smysl to je vlastní pramen :)
09.06.2025 23:09:55 | Malá mořská víla
Plavat s otužilci mi zakázali, ale hodně mi to tenkrát pomohlo, žes mě nasměrovala, hodně mi o sobě a plavání psala, za to jsem ti vděčná. Od té doby jsem přestala být zimomřivá, je mi spíš pořád horko. Chci zkusit začít malovat...:o)
10.06.2025 08:46:58 | Philogyny1
