Najdi deset rozdílů

"A co žena? Ta je taky z hudební branže?"
"Kdepak, žena je spisovatelka."
"No vidíte to, takhle dva umělci."
"Jojo, já cvičím a ona u toho píše, dokonce říkala, že ji moje hudba pomáhá."
"Tak to máte dobrý. No nic. Já už budu muset jít, tak se mějte pěkně."
"Vy taky. Mějte se."

Rozhlédnu se po přeplněné místnosti, jestli uvidím svou ženu. Nebojím se, že bych ji nenašel, její současná barva vlasů je tyrkysová modř. Vystřídala její předchozí barvu sytě zrzavou "mandarikovou smršť". Jak sama říká a pochvaluje si, teď už pro ní neplatí žádná pravidla. Může mít barvu vlasů jakou chce.

Zahlédnu její štíhlou siluetu, má na sobě světle fialové šaty a dlouhé visací náušnice, které se třpytí. Zdvořile konverzuje s nějakým pánem, poznám že se jedná o povinný small talk, protože dolíčky na jejích tvářích, ani ty drobné vrásky kolem oči, nejsou vůbec patrné, přestože se usmívá.

Překonám tu krátkou vzdálenost mezi námi. A přibližím se k ní. Ruku v košili ovinu kolem jejího pasu.Vnímala, že se k ní blížím, mírně natočí hlavu ke straně, abych ji mohl něžně políbit na krk.


"Ano, ano máte pravdu. Omluvte mě prosím. Užijte si večer." Natočí se na mě a ten úsměv je opravdový až skoro žoviální.

"Tak co, už otevřeli raut?"