to pták hrál hlad na střevíc

V hnízdech prázdno v hnízdech víc

to pták hrál hlad na střevíc

touhu dlouze

bez překladu

 

Věřím v drané husí peří

když usínáš můj smích

lesem šumí déšť

věty jsou nezřetelné

sténají dávnou klatbu pekla

a někde tam

těsně za aortou         se náhle snesl jestřáb

z obrazu chumelí prachový sníh

 

a pak ten okamžik s malinovou šťávou ---

--- ---

 

Strašně po tobě toužím

dneska jsem si lehla do sněhu      tak jako kdysi

pomalu mávala rukama

pod křídly potok lámal kry

pro malou běhnu

pláč přišel zvenčí

 

Letošní podzim povláčený branami mlh

vtrhl do zimy stopou divočáků

drny vyvalují vykuchaná břicha

nejdou obejít

za vodítkem

mlha stéká po pláči divokých včel

tos nevěděl? máš jejich vlasy

jsou plné žihadel

/po každém chtít umřít/

ticho zmrzlé země

to ticho ze mě

 

Viděla jsem

pařez s kamennou solí

hlavy srn skloněné deštěm

vláha vyteče přes kořeny

pijí vkleče

---

Viděla jsem tmu práchnivého stromu

spal v ní měsíc s motýlem

---

Viděla jsem po lesních stezkách Lolity na koních

ve vysokých holinách

s ohnivými liščími ocasy na čepicích trhaly tři oříšky a neptaly se

---

Viděla jsem vichřici tančící s mrazem v sněhových vírech pole les pole les

bez dámské volenky

---

Někdy

fotím černou komorou srdce

krev je ustalovač

mozek ořeže chtíč

oči zavřou okamžik

                              otisky

utřeš navyklým pohybem o kalhoty

překročíš kravské lejno

psi se v něm vyválí  

na tato místa nepadá sníh

jen bílá námraza výsměšně dýchá tvou nesmrtelnost