nic

les
jak opuštěně stojí proti vší té stěně nebe
prosvítá všité
beránek jehně a nebo pták

ve tvých písních cinkají Venušiny kuličky
a já marně klopýtám opilá
nekonečným rytmem kopyt

chceš mi cuchat vlasy ale
stín
ti to nedovolí
překryl ti dlaně
překryl ti prsty
překryl ti obličej minulostí
mezi námi tma
ptáš se a já
neumím odpovědět

uškubl sis chuť dortu
peruánskou třešeň v květním lůžku
do rtů
nervní tóny houslí až do zbláznění

říkáš mi
že znám nejlíp tvoje tělo
kapky chtíče kloužou po povrchu jako vlasy ženy
mění tvář
jsem nic z cínu odlitá štědrovečerní plachetnice
Nic(e)
s nadmořskou výškou pět set dvacet metrů nad mořem
vítr o rychlosti jedenáct kilometrů za hodinu
vlhkost šedesát jedna procent

tam za oponou
ve mlýně líně tančí prach
na vahách ztěžkly stopy kun
světlo vypálí v podlaze obrazec nesmrtelnosti

pod stíny zatím klid