Anotace: řekla
Pane vy už nemáte žádné sny řekla
kopla ho do rozkroku
byl strom
rozkročený semenem nad loukou
už pomalu práchnivěl
začaly z něj padat strašlivé hvězdy dne
bouřce do vlasů
a všechny zpívaly stejnou píseň
dala se na ústup
strom zmizel
v noci
budou na spáleniště
padat těla svítících sršňů
ten, kdo už nemá žádné sny, zaslouží! si je :) pomohlo mi posbírat ty sršně ...
23.07.2025 11:39:27 | lawenderr
Já nevím, někteří to vzdali a prostě je nemají. A pak možná někoho potkají a nebo se rozhoupou, když...to když. Děkuji.
23.07.2025 16:47:59 | Philogyny1
Tedy někdy si připadám, jak tebou rozkročený práchnivělý dub se skomírajícimi žaludy. Do jeho mlází dubiny, už není návratu. Holt můj čas na hrbu se sny už přelézá zdí hřbitova a já si s posledních sil šumím, jak jen křivolace umím.
Pěkné a ten konec máš fakt elegentně vysršený.*
19.07.2025 23:01:25 | šerý
Tak nějak to bývá, ale dokud má člověk to svý snění a pořád se na něco těší, tak by to neměl vzdávat. I ty stromy bojujou. Procházím se psy každý den pod obrovským vyvráceným dubem po bouřce. Jednu větev má svlečenou z kůry a černou. Vývrat je částečně v zemi, kořeny obalené hlínou a on pořád je. Neusychá. Snad ho tam nechají ještě dlouho, bylo by mi po něm smutno. Je to teď jakási vstupní brána do lesa...a tak hezké ráno. :o)
20.07.2025 06:35:18 | Philogyny1
neměl jsem, ale nakopla jste mě, díky...
19.07.2025 18:49:07 | enigman
Já děkuju za tenhle komentář. Není to zrovna líbivý text, asi, vyběhl mi včera z hlavy. To většinou, když se něco stane. A tys tam něco našel...
20.07.2025 06:30:31 | Philogyny1