Anotace: ---
Ze všech těch doteků
zbyl jeden
ten se zeleným lesním medem
Ze stromů začíná padat v cárech tma
máš v očích světla dávných šelem
odepínáš z prsou křestní jména
poslední byla Magdaléna
na stěně ložnice visí obraz
labuť s přilbicí na hlavě a
šroub v týle utahuje můj hlas kolem tvého
jednou se probodneš
a nebude to můj hlas
...ze všech těch mnoha, co jsem dnes četla, je tahle jedna z nej:-)*
mám moc ráda tvý psaní, reakce na ně mám sice dost mizerný, protože mi kolikrát v tom, co píšeš, přijdeš nedostižná, ale mi to fakt nevadí, já tě nepotřebuju stihnout, já si tě prožívám...děkuju*
24.07.2025 23:43:44 | cappuccinogirl
Nejsou dotyky, jako dotyky. Bezdotykové s tím dělají cavyky.
Ta labuť s helmou... představuji si u ní v uniformě stojícího kapitána Čajkovského. Ale na druhé straně u nás na Zámecké zahradě, v jezeře plave labuť která mi přivádí k dojmu, že se usmívá! Možná to bude tím, že jsem jí nekolikrát krmil veselou vekou od zdejšího usměvavého pekaře Podroužka. Má jí nejraději - jen tak opít rohlíkem, se nenechá. A to je v dnešní době dobře.
24.07.2025 12:33:51 | šerý
Ta labuť je spíše mládě. Byla zraněná a malířka si ji vazala domů. Bydlela i ve vaně, Tu helmu má, protože bojovala a nakonec se vrátila...mám ho moc ráda. Je tio pro mě symbol.
26.07.2025 20:12:26 | Philogyny1