Motýl

Ráno mě políbil motýl,
sedl si na kámen rozpálený.
Babočka admirál, prosím.
Ty křídla a šarm.

Ten kousek života
tiše neodletí,
zakrývá slova
v horizontu překvapení.
S motýlem zpívá my.
Není to jev přechodný.

Kdo je víc než příroda?

Člověk je pomíjivý
a koloběh kmitá
v prostředcích slávy
do nekonečnosti.

Kéž slunce světem hřeje.