Anotace: věnováno
Když se mračíš
havran krčí křídla
pírka tvého obočí jsou neviditelná
stmíváš obličej do bílého lnu stromu
—
prázdná ptačí hnízda spolykala všechen vítr
vaří z něj tmu pro pytláky
tu s uřezanou hlavní
a v ní srnčí hlavy
—
doma vál s vanilkovými rohlíčky
lodičky s odlévaným olovem
lovem
o kterém se mlčí
—
sirotčí strach s urvanou výložkou
kráčí po zdechlinách podzimu
očima vybírá liché talíře pro Štědrý den
i ten můj
Kéž večeříme, naději, milá Phil, strach je jen střepem, který nepořeže a prostíráme přírodě svou lásku a péči. Tvá poezie odemyká slovem
22.12.2025 22:39:54 Akrij8
.....Jj...dnes už první zimní.....no a slunko po kapsách...njn...pytlácký lov a pak "love",
ty cinkavý i pulsující možná taky....po hostině na dluh a bez svědomí......komu tak chutná,tak je bez citu ....krutých pastí je stále hodně,nemohla bych z toho pozřít ani sousto......a báseň je jako střelka kompasu....má směr i Sílu.....a jde se po ní.....Ji./úsměv/
21.12.2025 21:25:48 jitoush