Automat č. 10

Snad kdyby jen poodstoupil a nechal praskat větve pod nadúrodou jablek.

Nechal by potom i ty opadaný sešrotovat a provokoval by sousedy nad pohárem
Vonícího moštu.

Nu, kdyby nebylo bylo, neskončilo By to esencí naříkající do tresti života.

Tohle se ale nehodí, šlapat po těch shnilejch, to se může jenom se zelím a hrozny.

Zapomenout na vzduchoprázdno slábnoucích mrazů, je jak oprýskat letmým pohledem padající krápník,

tříštící se o stěnu věků na zlomky doteků zapomenutých časů,
 
kdy tam k ránu,  dávali na dobrou noc koblihy sypaný arzenikem...