Automat č. 19.

Anotace: Myšlenka: Rozlet věty v pampelišce

Pnoucí se provazce liján tepen, hrnoucí se skrze vlákna dechberoucích pamětí lidstva do nejposlednějších nervových zakončení.

Roztřepené nitky emocí, škrábající po něžných dotecích v modrých duhovkách

pro něžné zakončení orgasmu.

Synkopa, teskně se odráží na rozfoukaných pampeliškách,

do květu daleko smýkající se dělohy neoplodněných duší.

Neohlížejí a neohlídají sebe, jiné, jen budoucí květ zmaru bosého pokolení.

Proč ukládaly ohyzdnou recesi znovuzrození do klonů?