Návštěvnost
Střídavě oblačno
Střídavě oblačno
Anotace: Tak, či onak, prostě na houpačce, přesto přirozeně...
Není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. To je holá pravda, řekneš si možná.
Když si to řekneme a připustíme, podprahově obhajujeme své nedostatky a nebo také dostatky, které někteří nejsou s to přijmout a raději by tě viděli umndleného, jako oni sami jsou.
Proč je tomu tak, proč se každý hájí a touží, aby jej ostatní viděli v co nejlepším světle? Mnohdy se uchylujeme k myšlence, co tomu a tomu řeknou ostatní a raději zůstaneme schováni pod listem, lopuchem předstírání.
Přirozenost se pak z nás vytrácí a my se divíme, že ztrácíme přátele kolem sebe. Proč je tomu tak?
Možná právě proto, že ti kolem nás mají co dělat se sebou samým a naše neustálé snažení se, ukázat dokonalost a bezchybnost, lidi kolem nás podvědomě odsuzuje a vyvolává v nich pocit, že jsou nedostateční a raději dají přednost odejít z vašeho dohledu, co kdyby jste si všimli jejich nedostatečností a nedej bože ještě se je snažili napravovat.
Předstírání že se nám daří báječně, sdílením nádherných fotek s přáteli a našimi zaručeně vlastnoručně nabytými nemovitostmi se honosíme a ztrácíme přátele, najednou nám neodpovídají na zprávy, nelajkují naše skvělé posty na sociálních sítích a právě teď jsou zaneprázdněni natolik, že na kafe nebo pivo s námi jít nemohou.
Stejně je to s těmi, kteří pějí ódy na dokonalý život a vystavují na odiv své klady, jsou prostě výjimeční a neublížili by ani mouše, leč, potřebuješ-li si popovídat s nimi o svých strastech, náhle mlčí jako brouci, v lepším případě ti zašlou citát, moudro a poraď si sám.
Paradox nastává tehdy, když však jsi opravdu citově založen a máš čistou potřebu věnovat své síly a čas k povzbuzení druhých a oni podle svého vzoru, tebe soudí a nejsou schopni uvěřit, že je to tvé srdce, které mluví.
Staví to takové jedince do pozoru a vzdorovitě prohlašují:
"Á zase jeden moudrej, co ten mi chce povídat..."
Jak se orientovat v té spleti názorů a různých realit?
Jsem obyčejný člověk, jako vy přátelé, jednou dole a jednou zase nahoře, jako rosnička při pěkném počasí vyleze nahoru na list lopuchu a při počasí špatném zaleze dolů pod lopuch, takový jsem i já. Přesto neměním 'tvář' jako chameleon, zůstávám rosničkou a uvědomuji si jako kdysi Sókratés, že: "Vím, že nic nevím."
Ač zažíváme přeháňky svého života a je v našem nitru střídavě oblačno, zůstaňme tím člověkem, kterým jsme se narodili, bytostí s dobrým srdcem.
Není třeba se litovat, že téměř nikdo nerozumí.
On ten, kdo zdolává výkyvy proměnlivého počasí života, porozumí a nebude to tvým snažením, ale jeho vlastním prozřením.
Držím se jen svého životního kréda:
Dělej tedy vše naplno a neohlížej se napravo, ani nalevo.
Nenech se přetvářet podle názoru druhých.
Prostě jen buď a dělej to, co ti dělá radost!
A to dělám.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.