ReKapitulační řádky, deník

Co tady dělám? V obýváku? 

Pomalu procitám, otevřít obě oči si ale netroufnu.

Mám na sobě kalhoty a diplomatický svetr. Na zemi leží desky s popsanými A4kami. 

Propiska, brýle a čepice pohozené opodál.

Včera jsem byl u šéfa na návštěvě.

Cílem bylo jednání o možnostech růstu a hledání společné cesty - symbiózy.

Pilo se pivo, vybavuju si i bylinný šnaps.

 

Pomalu se přikradu do ložnice. Dloubnu do N. prstem.

"Tys mě vyhodila spát do obejváku?"

"Vůbec na mě nehrab."

 

"Říkal jsi, že přijdeš v osm, přišel jsi ve dvě v noci."

 

Tolik bejt nemohlo, sakra...

 

"Kymácel ses a různě opíral o nábytek. Udělal sis čaj do dvou hrnečků. Nedotknul ses ale ani jednoho. Skácel jsi se na zem vedle klece a začal dřímat. Chudák morče z tebe začalo zpívat strachy. Tak jsem do tebe začala kopat a vyhrožovat ti, že jestli se neodplazíš aspoň na gauč rozbiju ti držku."

 

Možná že fakt bylo tolik...

 

V zápiscích ze včerejšího schůzování čtu slova jako: "vabank", "všechno nebo nic", "nutné podstoupení rizika".

Profesní i rodinný život nabral během jedné noci nejistý, až experimentální ráz.