Loučení se psaním

Loučení se psaním 

Dnes chci říct něco, co ve mně zrálo dlouho a co už dál nechci odkládat. Rozhodla jsem se ukončit své psaní. Nepokračuji v básních, povídkách ani v žádných dalších příbězích. Uzavírám tuto kapitolu vědomě, s plným respektem k tomu, co mi psaní dalo, i k tomu, co mi vzalo.

Psaní pro mě bylo domovem, útočištěm, způsobem, jak přežít i jak se nadechnout. Bylo to místo, kde jsem mohla být pravdivá. A mělo to smysl jen proto, že jste to četli — že jste se zastavili, že jste v těch slovech našli něco svého. Bez vás by to byla jen tichá ozvěna. Díky vám to bylo živé.

Ale teď cítím, že je čas jít jinam. Ne ze vzdoru, ne z hořkosti, ale z potřeby žít jinak – víc v přítomnosti, víc v těle, víc v tichu.

Tímto tedy oznamuji, že definitivně končím se svou tvorbou. Nechávám své texty tam, kde vznikly – v čase, který už se nevrátí. Děkuji všem, kdo četli, kdo se zastavili, kdo ve slovech našli něco svého. Vaše reakce, vaše sdílení, vaše tichá přítomnost pro mě znamenaly víc, než jsem kdy dokázala napsat.

Toto rozhodnutí je konečné.

S Láskou a vděčností 

Misha