Poslední projekt

Anotace: Norma Jeane v hlavní roli

21. 12. 2025

Odjelas a už se nechystáme znovu nalézt.

Smutný příběh.

Poslední dva a půl roku bylo těžce jednotvárných. Zvykli jsme si. Trávili spolu čas jako sourozenci, ale v rámci zvládání života fungovala symbióza. I bez sexu to šlo, i bez sexu to bylo plodný.

Akorát se mi potvrdilo, že láska a sex jsou dvě zcela odlišné věci. Nesouvisí spolu. Jakoby mít psa muselo nutně znamenat mít i kočku.

Co se s náma stalo a kdy, nevím. Naše hádky se změnily v klidné večery při sklence. Naše vášnivé noci přešly do monotónních dní. Fungovalo to. Den za dnem, bezstarostný život. A když už, poradili jsme si.

- Nemůžu, zvíře. - Pomůžu ti, neboj.

Vždycky.

Zvířata.

Pan Frolík koukal z okna. Napřed dodávka, pak ještě osobák. Jako svědomitý správce vchodu dneska počítal osoby v domácnosti. 2 - 1.

Furt kouká?

Jo, furt.

Tak pa, zvíře.

Zvíře, pa. Zítra se stavím pro zbytek.

Od mola na Hracholuskách až sem. Do bezútěšných beden od salalu. Nejprve ses přesunula ke mně do mansardy v podkroví, pak společné stěhování v bednách sem do panelového šapitó a teď znovu bedny od salalu. 7,5 let vzpomínek.

Od sexu v červnu, který měl proběhnout až v červenci, až k prosinci, kdy se do popelnice vedle nás, jak tam stojíme u auta, vešly desítky fotek dvou zamilovanců, co se zamkli před okolním světem. Milion dopisů, co jsem psal, protože bylas můj motor. Moje nej.

Bylo to jako sen. Z hádek do příměří. Z výletu do práce. Prospat půl den, probdět noc. Euforie měnit záhy za deprese. Furt dokola.

Hele, co jsem našel! Deníček, cos nosívala do hospody v období našeho souznění. I když občas padaly rány, na které se ráno rádo zapomnělo.

A Ego křičí dost!

„Neser se do mýho ega!“

„Já mluvím o svým egu!“

„Tvoje ego mě absolutně nezajímá!“

Nebo:

Když už nejsme na stejné vlně

Tvař se aspoň znásilněně

žádost o pusu:

vezmeš si mě?

popěvek jedný zvířecí dvojice:

žíža

lalala

7 a půl roku.

Přitom to začínalo tak strašlivě lascivně-naivně.

Na Hracholusky jsi tehdy přijela ve stylu najaté společnice - krásná a opilá.

Tak co, zvíře? Přisedla by sis ke mně na to molo znova? Vzala by sis znovu na starost moje nebe?

Jak zpívá Nežfaleš:

Láska už je pasé

A sladkej domov pryč

Na vážnej vztah nejsi ten správnej dříč...

V tom létě jsem se u tebe jednou opil tak, že jsem se nemohl ani obout. Cestou ke mně jsem se opíral o paneláky. Usnul jsem v kuchyni. Tys vyházela všechny otravný kámoše a zahnala mě do postele. Doslova jsi mi pomohla vstát. Nevinná metafora, trapná analogie... Dobře víš, že zas až tak mimo není. Potkala jsi mě s jízdenkou na expres směr peklo a vyrvala mi jí z ruky. Facku na hřišti před hospodou určitě pamatuješ.

Zažili jsme až neskutečně romantický chvíle. A taky dost soukromých povyražení. Co jsme spolu vypili, by jen málokdo přeplaval.

Měla jsi být můj poslední projekt, Nancy.

Promiň...

A začátek?

Autentický zápisky z deníku. Z doby, kdy jsem byl mladej, blbej a nadšenej...

3. 6. 2018

Mladý kluk s ještě mladší slečnou sedí na molu, nohy mají spuštěné do vody a mluví velmi tiše. Povídají si o svých životech, o tom co je těší i co je trápí. Chlapec drží holku kolem ramen a prstem ji šimrá na rameni. Bosá chodidla se třepetají ve vodě a dělají vlnky, které se na neklidné hladině rychle vytrácejí. Fouká teplý ale silný vítr a slunce se nechá občas zastínit mrakem. Lehnou si na záda vedle sebe, dřevěné molo je hřeje do zad a mraky co chvíli poskytnou příjemný stín. Ona si položí hlavu na jeho hrudník, on vezme její drobnou dlaň a nechá prsty, ať se jim vzájemně propletou. Koukají na oblohu a hádají se o tom, který mrak jim připomíná vrtačku, a který zase Bernardýna.

Po chvilce se kluk posadí, podívá se na dívku, která leží se zavřenýma očima. Je krásná. Políbí ji na rty. Pak se zvedne a odchází pryč.

Ona si to pravděpodobně nebude pamatovat. On na to do smrti nezapomene...

9. 6. 2018

Jak to jenom popsat? Teď odešla. Je skoro poledne. Bolí mě hlava. Přišli jsme ke mně opilý pivem. Jsem celý víkend sám doma. Nedělali jsme to. Prý jsme se jasně domluvili na červenec. Takže zbývají tři týdny. Popravdě jsem se ani nijak zvlášť nesnažil, abych prolomil její tvrz dřív. Jen jsme se po sobě plazili, líbali se, fingovali soulož. Má krásně tvarovaný zadek. A na to, jak je ta prdelka malá, má obrovitánský poprsí. Šahat na ně, mačkat je a lízat mi dovolila. Nemohl jsem se toho nabažit. Na chvilku jsme přestali a já jí přečetl jednu povídku od Buka. Ďábel byl celý žhavý. Pak jsme pokračovali.

Chtěla kartáček na zuby. Šli jsme pro něj k ní domů. Když jsme se vrátili, hupli jsme do pelechu. Zjistila, že u ní v koupelně nechala mobil. Šli jsme znovu do jejího bytu. Vrátili jsme se a dostali žízeň. Prohledal jsem celej byt, ale nikde ani kapka šnapsu. Půjčil jsem jí svítivě oranžové tričko, slušelo jí. Skočili jsme zase do pelechu. Znovu jsme předstírali vášnivý sex. Před spaním mi řekla, abych si to udělal sám. Prej jsme lidi. Neudělal jsem to. Styděl jsem se. Usínali jsme zaklesnutí do sebe jako větve stromu. Miluju Tě, řekla mi. Já tebe taky, taky tě miluju! odpověděl jsem jí.

Váleli jsme se do teď. V polospánku jsem si nevšiml, že se zvedla z postele. Slyšel jsem zabouchnutí dveří a ševelení výtahu. Jak to jenom popsat.

Koukám na mobil. Bez přemýšlení odepisuji.

"Dneska v noci bude červenec. Miluju tě." - "Ok. Miluju tě."

Je sobota. V Trnovej hraje Zvláška. Doufám, že potom seženu odvoz do Břízy.

10. 6. 2018

Jak se přiblížila půlnoc, začala se mnou cloumat opilost. Měl jsem s ní mít sraz v půl jedné v noci před pekárnou. Pěkně na tajňačku. Vzrušení od samého začátku. Nechal jsem si natočit poslední pivo, zaplatil a i se sklenicí odešel z baru. Už tam stála. Špičky nohou natočené k sobě jako prvňák, který stojí poprvé před tabulí; na pravém předloktí zavěšená kabelka a oči upřené do mobilního telefonu. Vydali jsme se ke mně a cestou dopili poslední pivo toho večera.

Stáli jsme na balkoně, shlíželi ze šestého patra na budovu základní školy a poslouchali bigbít z nedaleké sokolovny. Pod námi se trousili podnapilý lidé, někteří si pobrukovali, jiní kleli. Vyštrachal jsem v kumbálu láhev červeného vína a nalil vrchovaté skleničky. Hudba zvenčí utichla, opilců pod balkónem přibylo a my seděli na malých plastových židličkách, povídali si o životě i smrti a pili.

Nazí a celkem dost opilí jsme si lehli do postele. Předčítala mi Bukowského povídku Nejkrásnější ženská ve městě, ale jazyk se jí čím dál víc zamotával. Po chvilce jsem usnul. Probudil jsem se, když četla poslední odstavec: Venku troubil klakson. Hrozně nahlas a vytrvale. Postavil jsem flašku na stůl a zařval: "TY ZASRANEJ KRETÉNE, DRŽ HUBU!" Noc se mi plížila do kvartýru a já byl proti ní bezmocnej.

Tentokrát jsme nespali zapasovaní do sebe jako větve stromů, ale držíce se za ruce každý na opačném konci postele.

Ráno jsem postavil na čaj a pustil The Clash. Sedli jsme si ke stolu a bavili se o plánech na nadcházející týden, pak odešla domů.

Celý včerejší večer mám zastřený alkoholovým oparem a vzpomínky lovím horkotěžko. Ale jedno si pamatuju naprosto zřetelně - její vzrušující hlasité vzdechy do hrobového ticha spícího paneláku. Rajská hudba.

Miluju Tě, Zvíře.

Autor OpilyJohn, 21.12.2025

Přečteno 39x

Tipy 4

Poslední tipující: Psavec, jort1